Prosociální chování je nesobecký způsob myšlení a jednání ve prospěch druhých. Významné prosociální schopnosti a dovednosti mají několik okruhů, kterými jsou přátelství, tolerance, dělení se, pomáhání si, zpětná vazba na chování druhého, spolupráce a odpovědnost (Koťátková, 2008, s. 153). Prosociální chování spočívá v kontrole agresivity, ve schopnosti být empatický a v potlačení vlastních aktuálních potřeb. Rozvoj prosociálního chování je spojen s ovládáním agresivity a svůj vztek, zlost a rozlad projevovat společensky přiměřeným způsobem. Cílem není agresivitu potlačit, vymýtit, ale kultivovat (Gillernová, Mertin, 2003, s. 133).
Prosociální chování je výsledkem sociálního učení, kdy se dítě učí orientovat ve vztazích, situacích, osvojuje si způsoby chování a komunikace. Sociální učení má různé formy: