Tato práce se zabývá mezinárodním obchodem s investičními celky. Investiční celek je pravděpodobně nejkomplexnější druh zboží, jaký se v mezinárodním obchodě běžně vyskytuje - jeho export neznamená pouhou přepravu a předání do rukou kupujícímu v jiném státě, ale zahrnuje v sobě i kompletaci dílčích celků přímo v cílové zemi a místě použití, často za účasti domácích i zahraničních subdodavatelů, přičemž dokončení celého takového projektu se většinou počítá v řádu let. Vzhledem ke své výjimečné komplikovanosti se dá očekávat, že obchod investičními celky v sobě bude zahrnovat četná specifika v různých oblastech komerční činnosti. Práce se zaměřuje na dvě specifické oblasti, jež spolu navíc úzce souvisí - problematiku rizika a financování.
Riziko ovlivňuje nejen rozhodování podnikatele o realizaci projektu a s tím související volbu zajišťovacích instrumentů pro jeho omezení, ale rovněž tak rozhodování banky o poskytnutí či neposkytnutí financování. Tato práce popisuje základní typy rizik, jež mohou podnikatele v oblasti exportní činnosti potkat, a reflektuje jejich specifika pro obchod investičními celky. Dále stručně zmiňuje chápání rizika z pohledu banky. Dlouhodobý charakter a hodnotová výše typické zakázky investičního celku si vyžaduje speciální řešení v oblasti financování. Práce shrnuje základní modely dlouhodobého exportního financování a uvádí jejíich výhody a nevýhody pro financování investičních celků. Stejnou pozornost věnuje i dalším tématům spojeným s exportním financováním, tedy zajištění úvěrů, exportnímu pojištění, regulaci státní podpory vývozu či problematice úrokových sazeb. Cílem práce je podat věrný obraz současné praxe exportního financování. Z toho důvodu byla celá práce vytvořena v úzké spolupráci s experty z praxe, pracovníky útvaru Exportního a strukturovaného financování ČSOB, a.s. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část vychází z pojmu investiční celek, jež zasazuje do kontextu mezinárodních obchodních operací, především z hlediska spefického způsobu tvorby cen, poskytování služeb odběrateli či smluvního zajištění. Této problematice se věnuje kapitola 2. Kapitola 3 přechází k tématu rizik v exportu investičních celků. Nejprve připomíná definici rizika v podnikání a následně popisuje nejběžnější typy exportních rizik - produktová, tržní, teritoriální, komerční, přepravní, kurzová a riziko úrokové sazby s ohledem na jejich specifika v oblasti investičních celků. Charakterizuje také pohled na riziko ze strany banky. Na závěr uvádí prostředky omezení rizik, jež systematizuje do tří skupin - interní, smluvní a externí,
zmiňuje jejich výhody a nevýhody. Kapitola 4 se zabývá dlouhodobým exportním financováním. Nejprve zmiňuje některá obecná fakta, jež hrají ve financování svou roli, konkrétně platební podmínky, bankovní záruky, úrokové míry a regulaci exportního financování na mezinárodní (v podobě Konsensu OECD) i národní úrovni. Dále charakterizuje jednotlivé subjekty na trhu exportního financování - státní subjekty podpory vývozu a komerční instituce různých typů. Následně se zaměřuje na jednotlivé produkty exportního financování a uvádí jejich aplikovatelnost na oblast investičních celků. Vedle nejběžnějších modelů exportního financování, dodavatelského a odběratelského úvěru, je zde věnována pozornost i těm složitějším, jako je projektové financování, financování za účasti kapitálových trhů, vícezdrojové a klubové financování. Cílem teoretické části je definovat a systematizovat poznatky z oblasti řízení rizik a exportního financování tak, aby měl čtenář komplexní informace o problematice v takové míře, aby byl připraven na praktickou část. Hlavními metodickými principy pro ni byla práce s odbornou literaturou, vlastní analýza autora (především kapitola 3) a konzultace s odborníkem z praxe (především kapitola 4). Praktická část, jež je obsahem kapitoly 5, aplikuje teoretické poznatky na modelový případ financování exportu investičního celku, který byl vytvořen v přímé spolupráci s odborníky z praxe. Nabývá podoby případové studie financování české firmy, jež se jako dodavatel turbíny účastní projektu stavby elektrárny v Turecku. Důraz je zde kladen na rizikovou analýzu projektu, zabývá se ale také stanovením podmínek financování a kompletním administrativním procesem vyřizování žádosti.