V dnešním světě s postupnou globalizací, hraje mezinárodní obchod, především pak vývoz zboží a služeb, důležitou roli v každé ekonomice. V případě malé ekonomiky s nedostatečnými výrobními zdroji, jakou je Česká republika, má zahraniční obchod zásadní význam. V době totalitního režimu se do zahraničního obchodu mohl zapojit jen omezený okruh státem vlastněných podniků a veškerý vývoz probíhal přes podniky zahraničního obchodu. To se změnilo přechodem z centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní. Transformace ekonomiky ovšem odhalila zranitelnost a nedostatečnou konkurenceschopnost českých průmyslových odvětví vůči zahraniční konkurenci. Stát začal uplatňovat tzv. proexportní politiku - snaží se pomoci vývozcům úspěšně proniknout na zahraniční trhy. Mezi nástroje proexportní politiky patří zejména finanční, ale i technická pomoc, poskytování poradenských služeb a informací o zahraničních předpisech a normách, což významně zvyšuje možnost uspění českých vývozců. Téma své bakalářské práce „Obchodní metody při vývozu investičních celků“ jsem si vybrala proto, že jsem chtěla proniknout do problematiky metod, kterými se uskutečňuje mezinárodní obchod investičními celky. Český průmysl má totiž dlouholetou tradici ve výrobě investičního zboží a pro vývoz investičních celků má dobré předpoklady. Dalším důvodem byl fakt, že zdroje české odborné literatury nejsou o tomto tématu příliš hojné. Proto jsem si stanovila za cíl své práce zmapovat nejčastěji používané obchodní metody při vývozu investičních celků. V první části bakalářské práce se budu věnovat definování základních pojmů. Vysvětlím, co je obchodní metoda a jaké faktory mohou ovlivnit její volbu. Dále vymezím pojem investiční celek a uvedu odvětví, ve kterých se s investičními celky nejčastěji setkáváme. Další část bude zaměřena na specifické rysy vývozu investičních celků. Ve třetí části práce se zaměřím na problematiku podpory exportu, zmíním zejména úlohu státu a instituce zabývající se proexportní politikou. Jelikož se vývoz investičních celků uskutečňuje především do rozvojových zemí a transformujících se ekonomik, které se vyznačují vyšší mírou teritoriálního a komerčního rizika, bývá z důvodu vyšší rizikovosti účast institucí zabývajících se financováním se státní podporou nezbytností - v České republice ČEB a EGAP. Dále se budu věnovat činnosti agentury CzechTrade a CzechInvest. Čtvrtou část budu věnovat popisu jednotlivých obchodních metod používaných při vývozu investičních celků. Popíši charakteristické znaky, specifika a výhody i nevýhody použití tendrových řízení, projektového financování a metody PPP.
V závěru práce se zmíním o tradičních českých vývozcích investičních celků - ZVU POTEZ, a.s. a ŠKODAEXPORT, a.s.