1. Integrace v Evropě. 1944 Smlouva o celní unii Benelux (platnost 1948) 1948 Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci---1960 se přejmenovává na Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj 1948 vzniká GATT,všeobecná dohoda o clech a obchodu 1949 vzniká NATO X 1955 Varšavská smlouva 1949 vzniká Rada Evropy sdružuje více jak 40 států podílí se na dodržování lidských práv v Evropě nejdůležitější dokument Úmluva o ochraně lidských práv a svobod 1950,platná 1953 Orgán je Evropský soudní dvůr pro lidská práva, sídlo ve Štrasburku
1950 Schumanova deklarace (francouzský ministr zahraničí)=návrh na společnou kontrolu těžby uhlí a výroby oceli ze strany Francie,Německo (Konrád Adenauer) přijímá Schuman byl zastáncem tzv. FEDERALISTICKÉHO přístupu =dosažení politické jednoty mezi státy a vytvoření formy vlády stojící nad těmito státy, na kterou bude přenesena suverenita států Naproti stálo tzv. FUNKCIONALISTICKÝ přístup = stejný princip, ale požaduje pomalejší postup, tedy tzv. SEKTOROVÁ INTEGRACE (probíhá postupně v jednotlivých oblastech)
1951 Vzniká z této koncepce Evropské společenství uhlí a oceli= Montánní unie (někdy Pařížská smlouva) podepsaly státy Beneluxu, Francie, Itálie a Německo v platnost 1952; podepsána na 50 let výkonný orgán je Vysoký úřad ( první předseda Jean Monett) dozorčí orgán je Rada Ministrů
1957 podepsány tzv. Římské smlouvy (výsledek činnosti výbor vedeného belgickým ministrem zahraničních věcí Paulem Henrym Spaakem)------ Evropské společenství pro atomovou energii a Evropské hospodářské společenství (od roku 1993 přejmenována na Smlouvu o založení Evropského společenství) zřízena Komise na místo Vysokého úřadu, Rada ministrů větší pravomoci Shromáždění, Soudní dvůr a Hospodářský a sociální výbor společné pro všechny 3 Dnes označována souhrnně jako Evropská společenství
1965 tzv. POLITIKA PRÁZDNÉHO KŘESLA, Francie se neúčastnila na zasedání Rady EU a tím blokovala jednání. Důvodem byly spory ohledně míry suverenity států ve společenství ===) 1966 Lucemburský kompromis; při rozhodování v Radě stačí většina, pokud by ale rozhodnutím byl dotčen zájem členského státu je potřeba jednomyslnost