Je to jedna z typických činností veřejné správy. Nestačí totiž jen stanovit povinnosti, musí se kontrolovat jejich plnění. Členění kontroly veřejné správy: 1) kontrola v působnosti veřejné správy - to, co sama zajišťuje • správní dozor - kontrola, kterou vykoná správa vůči nepodřízeným osobám (které stojí mimo správu) • vnitřní kontrola - dozorování činnosti uvnitř správy (základ leží ve vztahu nad- a podřízenosti) 2) kontrola veřejné správy - uplatňována zvenčí vůči správě (soudní, parlamentní, NKÚ, občanská - petice, stížnosti)
Správní dozor je činnost vykonavatelů veřejné správy (dozorčích orgánů), které na základě zákona a v rozsahu jím vymezeném sledují chování adresátů veřejné správy a z určitých hledisek je hodnotí, popřípadě též právně relevantním způsobem reagují na zjištěné nedostatky (jde tedy o sledování a následné hodnocení). 1.1. Hmotněprávní charakteristiky správního dozoru Jde nám o to, jak je uchopen v pozitivněprávní úpravě. Vždy musí být stanoveno kdo koho, v jakých věcech a podle jakých hledisek kontroluje. Určením těchto atributů dozoru je vymezena tzv. dozorčí působnost orgánu. V jednotlivých zákonech se velmi často používají jiné pojmy - dohled, inspekce, prověřování, kontrola,… => existuje značná pojmová roztříštěnost (tyto pojmy se navíc používají i ve vnitřních vztazích). Ptáme-li se kdo kontroluje, odpověď zní - orgány státní správy, výjimečně orgány samosprávy (místní policie). V přenesené působnosti může kontrolovat i fyzická či právnická osoba. Při otázce koho, máme na mysli subjekty občanské společnosti, které nejsou orgánu z jiného vztahu podřízeny. A konečně v čem je kontrolují -> v dodržování povinností adresáta vyplývajících z právních předpisů nebo uložených na jejich základě (povinnosti z individuálního aktu).