Přednášky: Občanské právo hmotné 2

1. Věcná práva
(Pauly)

Pojem věcných práv vznikl na základě práva římského, ale vyvinul se až v době recepce. Věcná práva chápeme jako párovou kategorii k právu obligačnímu -> liší se tím, že oprávněnému subjektu poskytuje přímé, bezprostřední panství nad věcí.

Znaky věcných práv:
1) práva absolutní
2) povinnost odpovídající věcnému právu spočívá vždy a někdy výlučně v nekonání - non facere (omittere nebo pati)
3) nepřímým předmětem věcného práva je hmotná věc a nebo právo, jehož předmětem je věc hmotná (zástavní právo)

Předmětem věcného práva může být věc movitá i nemovitá.
Třídění věcných práv:
1) vlastnické právo (včetně problematiky držby věci jinou osobou než vlastníkem) - předmětem může být věc movitá i nemovitá
2) věcná práva k cizí věci - tato věcná práva tzv. „lpí“ na věci, sdílejí její osud => změnou vlastníka přecházejí na nového nabyvatele
• zástavní právo - movitá věc je zástavou ruční, nemovitá je hypotékou
• věcná břemena - pouze pro nemovité věci
• zadržovací (retenční) právo - pouze pro movitosti
3) předkupní právo (ze zákona - spoluvlastnictví, nebo ze smlouvy)
4) dílčí charakter věcného práva má i nájemní právo -> § 680 odst. 2, 3 OZ

=> toto je taxativní výčet, který nemůže být smluvně rozšiřován. Pro věcné právo, kde jde o nemovitou věc, je charakteristické, že k jeho vzniku je potřebný zápis do katastru nemovitostí (vklad, intabulační princip). Právo vzniká dnem, kdy byl podán návrh na vklad (zápis má zpětné účinky - ex tunc).