1. Různé přístupy k právu, právo objektivní a subjektivní, právo pozitivní a přirozené. 1. přirozenoprávní přístup (iusnaturalismus) - pochází již z antické řecké filosofie - přístup dualistický v tom smyslu, že rozlišuje právo dané, tj. vytvořené státem nebo státem uznáno a právo přirozené, které je na daném právu nezávislé - iusnaturalismus má své nevýhody, existuje totiž pluralita přístupů k tomu ,co je legitimní - klíčovým pojmem legitimita (je právo ospraveditelné) - přirozené právo různé koncepce a) teologická (daná bohem, ius divinum, lex eterna) - právo je výrazem božího záměru,boží vůle. Jde o nejstarší koncepci. Boží právo je lidmi nepostižitelné, je pouze zprostředkováno (např. zjevením), proto chování lidí bude ve svém důsledku podrobeno božímu soudu, kde se teprve ukáže, zda se lidé chovali správně. Ve 13. stol. Formuloval zákl. Zásady této teorie Tomáš Akvinský (tomismus). Produktem tohoto přístupu je tzv. Poddanská smlouva, kterou uzavřel Bůh s lidmi. Ta určuje hiearchii lidí, ti si jsou rovni pouze před Bohem, v reálném světě je přirozená nerovnost (páni vs. poddaní), člověk plní boží poslání b) naturalistická (zdroj přirozených práv za produkt, ius naturae) - usiluje o odbožštění, vznikla v 16. stol., snaží se o teistický až ateistický přístup. Přirozené právo by existovalo i bez boží vůle, protože v přírodě jsou zákony, které se musí