Přednášky: Právo Evropské unie 2 - přednášky
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:89,7 %
- Typ:Přednášky
- Univerzita:Západočeská univerzita v Plzni
- Fakulta:Fakulta právnická
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Právo
- Předmět:Právo Evropské unie
- Autor:redsun
- Ročník:4. ročník
- Rozsah A4:22 strán
- Zobrazeno:1 187 x
- Stažené:0 x
- Velikost:0,1 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:3570
- Poslední úprava:09.06.2014
1. Volný pohyb zboží (čl. 23 - 31)
Jedná se o jednu ze 4 základních svobod, jeden z hlavních pilířů společného trhu. Aby mohl volný pohyb fungovat, musely být odstraněny vnitřní bariéry mezi členskými státy, které volnému pohybu brání (znamená to též povinnost nezavádět nové překážky). Amsterodamská smlouva zrušila články upravující přechodná období -> bariéry jsou odstraněny, zůstává povinnost nezavádět nové.
1.1. Cla a dávky s rovnocenným účinkem (čl. 23 - 27)
Čl. 23 (ex-čl. 9) zakotvuje skutečnost, že Společenství je založeno na celní unii. Tento článek má přímý (bezprostřední) účinek (viz. případ 18/71 EUNOMIA [1971] ECR 111). Čl. 23 byl interpretován společně s čl. 25 (ex-čl. 12) -> zakazují se cla i mezi regiony (čl. 25 má také přímý účinek).
Není důležité, za jakým cílem bylo clo uloženo, ale jaký má účinek. Za cla se považují i cla fiskální povahy (mají stejný účel jako daně1). Rozhodující je, že jsou vybíraná při přechodu státní hranice.
7/68 Komise vs. Itálie [1968] ECR 423. Itálie uložila clo na vývoz uměleckých předmětů. Komise podala žalobu a Itálie se bránila tím, že umělecká díla nejsou zbožím, a že příjem ze cla jde na ochranu historického bohatství Itálie. Soudní dvůr rozhodl ve prospěch Komise. Zboží je cokoli, co může být způsobilé k peněžnímu ohodnocení a co může být předmětem obchodní transakce. Neexistují žádné výjimky pro ukládání cel, byť by šlo o veřejný zájem. Itálie mohla použít kvantitativní omezení spadající pod výjimku čl. 30.
2, 3/69 Diamantarbeiters [1969] ECR 211. V tomto rozhodnutí soud vymezil dávku s rovnocenným (obdobným) účinkem jako má clo -> jakákoli peněžní dávka, byť méně významná, uložená na základě toho, že zboží přechází státní hranice. Dávka přitom nemusí být vybírána na hranici, rozhodující je její vazba na dovoz zboží. Zde byla dávka vybírána při dovozu diamantů do Belgie a plynula do sociálního fondu pracovníků zaměstnaných v diamantovém průmyslu. SD -> tato dávka je rovněž nepřípustná.
24/68 Komise vs. Itálie [1969] ECR 193. Byl vybírán statistický poplatek při dovozu a nešlo o úhradu skutečně poskytnuté služby. Dávka s rovnocenným účinkem jako clo -> tímto účinkem je omezení obchodu mezi státy. Dávka nemusí být uložena ve prospěch rozpočtu, nemusí mít ochranný či diskriminující charakter, i když je ukládána na zboží, které domácímu nekonkuruje.
Jedná se o jednu ze 4 základních svobod, jeden z hlavních pilířů společného trhu. Aby mohl volný pohyb fungovat, musely být odstraněny vnitřní bariéry mezi členskými státy, které volnému pohybu brání (znamená to též povinnost nezavádět nové překážky). Amsterodamská smlouva zrušila články upravující přechodná období -> bariéry jsou odstraněny, zůstává povinnost nezavádět nové.
1.1. Cla a dávky s rovnocenným účinkem (čl. 23 - 27)
Čl. 23 (ex-čl. 9) zakotvuje skutečnost, že Společenství je založeno na celní unii. Tento článek má přímý (bezprostřední) účinek (viz. případ 18/71 EUNOMIA [1971] ECR 111). Čl. 23 byl interpretován společně s čl. 25 (ex-čl. 12) -> zakazují se cla i mezi regiony (čl. 25 má také přímý účinek).
Není důležité, za jakým cílem bylo clo uloženo, ale jaký má účinek. Za cla se považují i cla fiskální povahy (mají stejný účel jako daně1). Rozhodující je, že jsou vybíraná při přechodu státní hranice.
7/68 Komise vs. Itálie [1968] ECR 423. Itálie uložila clo na vývoz uměleckých předmětů. Komise podala žalobu a Itálie se bránila tím, že umělecká díla nejsou zbožím, a že příjem ze cla jde na ochranu historického bohatství Itálie. Soudní dvůr rozhodl ve prospěch Komise. Zboží je cokoli, co může být způsobilé k peněžnímu ohodnocení a co může být předmětem obchodní transakce. Neexistují žádné výjimky pro ukládání cel, byť by šlo o veřejný zájem. Itálie mohla použít kvantitativní omezení spadající pod výjimku čl. 30.
2, 3/69 Diamantarbeiters [1969] ECR 211. V tomto rozhodnutí soud vymezil dávku s rovnocenným (obdobným) účinkem jako má clo -> jakákoli peněžní dávka, byť méně významná, uložená na základě toho, že zboží přechází státní hranice. Dávka přitom nemusí být vybírána na hranici, rozhodující je její vazba na dovoz zboží. Zde byla dávka vybírána při dovozu diamantů do Belgie a plynula do sociálního fondu pracovníků zaměstnaných v diamantovém průmyslu. SD -> tato dávka je rovněž nepřípustná.
24/68 Komise vs. Itálie [1969] ECR 193. Byl vybírán statistický poplatek při dovozu a nešlo o úhradu skutečně poskytnuté služby. Dávka s rovnocenným účinkem jako clo -> tímto účinkem je omezení obchodu mezi státy. Dávka nemusí být uložena ve prospěch rozpočtu, nemusí mít ochranný či diskriminující charakter, i když je ukládána na zboží, které domácímu nekonkuruje.