Přednášky: Teorie práva 3 - přednášky

1. Různé přístupy k právu
(Gerloch)

Je-li právo zapojeno do komplexu normativních systémů, působí lépe než izolovaně. Např. v islámských zemích je právo pevně zakombinováno. Naopak v Evropě když dojde k odporu proti právu, jedná se o odpor pouze vůči tomuto normativnímu systému.
1.1. Přirozenoprávní přístup (iusnaturalismus)
Tato teorie staví na právním dualismu (právu v dvojím slova smyslu), tzn., že existuje:
- platné právo - dané státem (státem vytvořeno nebo uznáno)
- přirozené právo - existující nezávisle na státu. Jde o souhrn určitých právních principů nebo obecných právních norem se silným hodnotovým významem. Je chápáno jako vyšší právo, jeho význam je ale omezen a obsah vystaven kritice z hlediska významu.
Klíčový pojem, na kterém přirozenoprávní přístup staví, je legitimita (je právo ospravedlnitelné?) -> platné právo a lidské chování je hodnoceno z pohledu přirozeného práva.
Iusnaturalismus má své nevýhody. Existuje totiž pluralita přístupů k tomu, co je legitimní. Přirozené právo se s tím špatně vyrovnává. Moderní teorie proto pevný bod („jediné správné“) opouštějí.
1.1.1. Stupně přirozeného práva
Existují nějaké věčné principy, které jsou lépe či hůře naplňovány v platném právu.
- boží základ přirozeného práva (ius divinum, lex eterna) - právo je výrazem božího záměru, boží vůle. Jde o nejstarší koncepci přirozeného práva. Boží právo je lidmi nepostižitelné -> je pouze zprostředkováno (např. zjevením) => proto chování lidí bude ve svém důsledku podrobeno božímu soudu, kde se teprve ukáže, zda se lidé chovali správně. Ve 13. století formuloval základní zásady této teorie Tomáš Akvinský (=> tomismus). Produktem tohoto přístupu je tzv. poddanská smlouva, kterou uzavřel Bůh s lidmi. Ta určuje hierarchii lidí -> ti si jsou rovni pouze před Bohem, v reálném světě je přirozená nerovnost (páni vs. poddaní) => člověk plní boží poslání.
- přírodní koncepce (ius naturae) - usiluje o odbožštění, vznikla v 16. století, snaží se o teistický až ateistický přístup. Přirozené právo by existovalo i bez boží vůle, protože v přírodě jsou zákony, které se musí dodržovat.
- racionalistická koncepce (ius rationale) - rozvíjí se od 17. a plně se projevuje v 18. století, v době osvícenství. Rozchází se s božím základem práva. Zdůrazňuje se, že obsah základních principů práva je seznatelný samým rozumem (racionálně zdůvodnitelný a pochopitelný). Místo poddanské smlouvy nastupuje společenská smlouva -> mění hodnotový základ práva - základem se stává svoboda člověka, realizujícího své představy a záměry. Mezi lidmi buduje rovnost. Jde o jakousi smlouvu o zabezpečení svobody navzájem (dohoda o omezení svobod -> snaha odstranit negativní projevy neomezené svobody) => o zabezpečení jistoty. Je to smlouva učiněná mlčky, která stála u základů civilizace.