Vypracované otázky: Římské právo - zpracované otázky
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:89,5 %
- Typ:Vypracované otázky
- Univerzita:Západočeská univerzita v Plzni
- Fakulta:Fakulta právnická
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Právo
- Předmět:Římské právo
- Autor:redsun
- Ročník:2. ročník
- Rozsah A4:161 strán
- Zobrazeno:1 771 x
- Stažené:3 x
- Velikost:1,1 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:3605
- Poslední úprava:09.06.2014
1.1. Význam studia římského práva
Římské právo (původně právo malé latinské obce, později středomořské moci a posléze světové říše) bylo kvalitativně odlišné od práv všech ostatních starověkých společností. Římané velmi záhy odlišili normy právní od norem náboženských a mravních, položili základy právní vědy a vytvořili logickou soustavu práva, která se uplatila v praktickém životě a postihovala i nově vzniklé sociální potřeby. Proto se římské právo stalo právem pokrokovým a právem vyššího kvalitativního stupně.
Pro dnešní právní vědu má římské právo zásadní význam teoretický (zvláště v oblasti občanského, procesního, trestního i mezinárodního práva). Právníci i teoretici státu zde stále narážejí na různé římské prvky, pojmy, termíny atd.., které v moderním právu přežívají buď naplno nebo v podobě pozměněné. Římské právo tak tvoří základ evropské právní kultury.
Pro soudobou společnost je ze všeho nejdůležitější didaktický a dále politický, historický a odborně právní význam římského práva. Římské právo nás tedy učí odborně postavit, rozvinout a vyřešit právnický problém, tj. učí správně myslet a tvořit.
1.2. Založení Říma, doba královská (asi 753 - 510 př.n.l)
Na území, kde vznikl Řím, žily tři etnické skupiny - Latinové, Sabinové a Etruskové. Nejpočetnější a nejdůležitější byli Latinové, obyvatelé vesnice Pagus.
Etruskové jsou dodnes obestřeni mnoha tajemstvími, jejich písmo nebylo dosud rozluštěno, užívali tzv. podzemní města - pohřebiště. Byli z kmenů na nejvyšší úrovni. Začali zřizovat nový typ organizace - městský stát (civitas), ten sebou přinesl i nový typ práva a politiky. K prvním etruským centrům patří Florencie, Bologna, Miláno, Kapua. Do doby expanze Etrusků do střední Itálie lze vložil založení Říma. Jak to skutečně bylo, můžeme poznat jednak:
z legendy (nejisté, nepřesné, zkreslené) - Římský historik Titus Livius (píšící počátkem doby císařské) napsal na přelomu letopočtu „Dějiny Říma (Ad urbe conditia, dochovalo se pouze 7 svazků, přeloženo i do češtiny)“, v nich vyložil legendární založení Říma. Mělo se tak stát roku 753 př. n .l. a za zakladatele je označován Romulus (jeden ze dvou bratrů, potomků řeckého hrdiny Aenea, kteří byli vychováni vlčicí). Řím byl založen na sedmi pahorcích (tzv. Septimontium) a bylo to území o velikosti asi 16 ha (dnešní Palatinum). Romulus dal základ i určitým orgánům (rozdělením obyvatelstva vytvořil lidová shromáždění), sám se stal prvním králem.
Římské právo (původně právo malé latinské obce, později středomořské moci a posléze světové říše) bylo kvalitativně odlišné od práv všech ostatních starověkých společností. Římané velmi záhy odlišili normy právní od norem náboženských a mravních, položili základy právní vědy a vytvořili logickou soustavu práva, která se uplatila v praktickém životě a postihovala i nově vzniklé sociální potřeby. Proto se římské právo stalo právem pokrokovým a právem vyššího kvalitativního stupně.
Pro dnešní právní vědu má římské právo zásadní význam teoretický (zvláště v oblasti občanského, procesního, trestního i mezinárodního práva). Právníci i teoretici státu zde stále narážejí na různé římské prvky, pojmy, termíny atd.., které v moderním právu přežívají buď naplno nebo v podobě pozměněné. Římské právo tak tvoří základ evropské právní kultury.
Pro soudobou společnost je ze všeho nejdůležitější didaktický a dále politický, historický a odborně právní význam římského práva. Římské právo nás tedy učí odborně postavit, rozvinout a vyřešit právnický problém, tj. učí správně myslet a tvořit.
1.2. Založení Říma, doba královská (asi 753 - 510 př.n.l)
Na území, kde vznikl Řím, žily tři etnické skupiny - Latinové, Sabinové a Etruskové. Nejpočetnější a nejdůležitější byli Latinové, obyvatelé vesnice Pagus.
Etruskové jsou dodnes obestřeni mnoha tajemstvími, jejich písmo nebylo dosud rozluštěno, užívali tzv. podzemní města - pohřebiště. Byli z kmenů na nejvyšší úrovni. Začali zřizovat nový typ organizace - městský stát (civitas), ten sebou přinesl i nový typ práva a politiky. K prvním etruským centrům patří Florencie, Bologna, Miláno, Kapua. Do doby expanze Etrusků do střední Itálie lze vložil založení Říma. Jak to skutečně bylo, můžeme poznat jednak:
z legendy (nejisté, nepřesné, zkreslené) - Římský historik Titus Livius (píšící počátkem doby císařské) napsal na přelomu letopočtu „Dějiny Říma (Ad urbe conditia, dochovalo se pouze 7 svazků, přeloženo i do češtiny)“, v nich vyložil legendární založení Říma. Mělo se tak stát roku 753 př. n .l. a za zakladatele je označován Romulus (jeden ze dvou bratrů, potomků řeckého hrdiny Aenea, kteří byli vychováni vlčicí). Řím byl založen na sedmi pahorcích (tzv. Septimontium) a bylo to území o velikosti asi 16 ha (dnešní Palatinum). Romulus dal základ i určitým orgánům (rozdělením obyvatelstva vytvořil lidová shromáždění), sám se stal prvním králem.