Státnicové otázky: Státní zkouška z Českých dějin

1. A Literatura a prameny k české státnosti

Pramen je to, z čeho bezprostředně poznáváme historii (např. starý zákoník). Prameny mohou být hmotné (rytíř Rolland - symbol práva) a nebo literární
Literatura je zprostředkované podání historie.

Zájem o minulost našeho státu a práva byl vždy spojen s potřebami politickými a mnohdy to byla právní historie, která přinášela argumenty pro politické cíle a národní politický program.

Počátky vědeckého zpracování českých právních dějin nalézáme především v dílech:
Pavel Stránský - Respublica Bohéma (Český stát), ve kterých využívá dosavadní tradice a výkladu svých předchůdců o původu českého státu a práva.
Pavel Skála ze Zhoře - Historie církevní (sněmovnictví, první česká moderní ústava - Česká konfederace)
Bohuslav Balbín /2. pol. 17 st,/ - Obrana jazyka slovanského, zvláště českého

Mezi osvícenské autory patří především:
Mikuláš Adaukt Voigt - O duchu českých zákonů (psané německy, málo úspěšné)
Gelasius Dobner - píše o horním právu jihlavském
František Martin Pelcl - vyzvedává českou státnost
- vesměs jde o autory neprávníky, jejichž práce však slouží obraně českého státu proti vídeňskému centralismu

Do řady vynikajících historiků a právních historiků, kteří se zabývali českou právní minulostí patří především:
František Palacký - založil významnou edici pramenů k ČD - Archív český, jeho spolupracovníkem byl i K.J.Erben, který sepsal korespondence české šlechty, usnesení zemských stavů, Vladislavské zřízení zemské, literatura a právnické památky;
Bratři Josef a Hermenegild Jirečkové -- založili edici Codex iuris bohemici (Zákoník českého práva), užívaná dodnes (prakticky v ní vyšly všechny základní zákoníky českého feudalismu až do roku 1627 (včetně), např. zákoník městského práva, Obnovené zřízení zemské aj.