1) Památky Velké Moravy Charakteristickým je pro dobu středověku právo obyčejové. Z doby Velké Moravy se však zachoval písemný pramen Soudní zákon pro laiky - Zákon sudnyj judem. Zákon má 33 článků. Tento aplikuje normy práva církevního na společnost světskou. Upravuje především oblast práva trestního, manželského a církevního. Co do důležitosti byl pouze podpůrným pramenem práva, aplikoval se pouze když svým obsahem obyčej měnil, nebo tam, kde právní obyčej chyběl zcela. Byl vypracován dle byzantského vzoru, předlohou mu byla Ekloga. Byl však více oproštěn od mrzačících trestů, které obsahovala byzantská předloha. Namísto toho spíš zaváděl pokání, rozdělené na 4 etapy.
Zpracování církevního práva je přisuzováno okruhu věrozvěsta Metoděje: Tzv. Anonymní homilie a překlad Nomokánonu, zkrácené verze sbírky Synagoga, jejíž autorem byl cařihradský patriarcha Jan Scholasticus
2) Zlatá bula sicilská - 1212 Byla de facto úpravou vztahu českého státu k říši římské. Přemysl Otakar I. Bula zakládala právo na dědičnou vládu, domácí volbu panovníka, právo investitury biskupů a zásadní nedělitelnost státu. Český stát měl k říši pouze formální povinnosti jako byla účast na říšských dvorských sjezdech, na římských korunovačních jízdách římského císaře. Zásadním významem Buly bylo, že byla uznáním svébytnosti a suverenity českého státu a jeho panovníka.