Vypracované otázky: Zápočtové otázky z předmětu Státověda

1. Co je to stát jako ústavněprávní kategorie?
Pojem stát lze chápat jako určitou suverénní jednotku, jež existuje ve světě odděleně od jednotek jiných (v tom smyslu je svět společenstvím států) a jako mechanismus politické moci, jenž zejména uvnitř společenského organismu uskutečňuje veřejný zájem. V prvním případě lze hovořit o tzv. vnějším aspektu státnosti a ve druhém případě o vnitřním aspektu státnosti.
Z pohledu ústavně právního je stát formou organizace společnosti, instituce veřejného zájmu, jejíž neodlučitelnou vlastností je mocenská autorita. Stát je produktem i nástrojem veřejného zájmu a tato instituce je na základě dominující politické situace zformulována(v moderním státě) v ústavě. Ústava pak stanoví organizaci státu, pravidla interakce subjektů společnosti i sebeomezení státu. Stát současně vytváří prostředky k prosazení veřejného zájmu a zachování sebe sama.

2. Co je to princip sebeurčení lidu?
V občanské společnosti je princip sebeurčení lidu ideou neomezené ústavodárné moci občanů(je vyvozováno právo občanů vytvářet a přetvářet ústavu) na rozdíl od moci ustanovené(moci již omezené, fungující v rámci a mezích daných mocí ústavodárnou). Jde o myšlenku, ře demokracie jako státní zřízení nejen o sobě, co do podstaty, nýbrž svou existencí odkazuje na skutečný základ - na sebeurčení lidu, vlastního občanské společnosti.

3. Co je objektivní a subjektivní volební právo?
Zvláštnost voleb
SMYSL VOLEB VE SPOLEČNOSTI - Ustavování parlamentu v pluralitní společnosti je proces, jehož smyslem je personálně obsadit orgán, jenž svými nositeli bude představovat společnou vůli lidu. Volby legitimují veřejnou moc. (Volby jsou procedurou utváření zákonodárného orgánu nebo ústavního funkcionáře. Volby legitimují veřejnou moc. - k realizaci svobodných voleb zavazují i mezinárodní smlouvy - Zřejmě to znamená, že by lid prostřednictvím voleb předával zastupitelů suverenitu. Lze v té souvislosti konstatovat, že se jedná o zmocnění k výkonu ústavních kompetencí.)
Nasměrování voleb
V ústavních systémech demokratických států jsou volbami ustanovovány různé druhy orgánů veřejné moci, tedy nejen parlamentního typu. Tak v prezidentských či tzv. poloprezidentských systémech se přímo volí prezidenti(USA, Francie, Polsko), běžně se přímo či nepřímo volí územní zastupitelské orgány veřejné moci(SRN, Rakousko, Francie), mohou být voleni taktéž vyšší úředníci či soudci(USA, Velká Británie).
Smysl voleb
Volby jsou považovány za hlavní nástroj liberální demokracie. Během volební kampaně(zákonem či jinak vymezené období) jsou kandidáti(politické strany) legitimováni osobně i obsahově k činnosti v orgánech reprezentace. Volby se samozřejmě nedají chápat pouze jako výběr vládnoucích. „Soutěžní“ volby umožňují informovat obyvatelstvo o obsahu funkcí veřejné moci(státu, územních autorit komunálních či regionálních) a umožňují zpětný kontakt kandidátů vůči voličům - jsou tedy informačním prostředkem. Volby jsou výběrem osob, které jsou potencionálně schopné rozhodovat(v parlamentu, v politické exekutivě, na komunální úrovni). Vzhledem k tomu, že se tito kandidáti většinou rekrutují z prostředí nomenklaturního kariérního postu v rámci politických stran, lze hovořit zřejmě o výběru kandidátů elity politického života. V tom smyslu jsou určitým kariérním postupem, v němž se vybírají, ověřují a profesionálně legitimují osoby schopné rozhodovat, systémově uvažovat, mnohovrstevně komunikovat.