Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (syn CAN) představuje závažný multifaktoriální sociálně patologický jev, se kterým se setkáváme i v naší společnosti. Je velkým omylem v našich představách, že období dětství je v podstatě vždy naplněno láskou a radostí a je smutnou realitou, že mnohé děti kolem nás jsou vystavené týrání, zneužívání a zanedbávání, a to nejednou dokonce po většinu svého dětství, aniž by kdokoliv jejich nepříznivou situaci rozpoznal, zachytil a dal podnět k zahájení ochrany dítěte.
Ačkoliv se jedná o jev, který jde s historií lidstva po dlouhá století a tisíciletí, mění se postoje společnosti k danému problému jen velmi pozvolna. V podstatě teprve od roku 1990 je tato problematika v České republice postupně odtabuizovávána a rozkrývána a stává se stále více předmětem veřejného zájmu a odborných diskusí. Až v průběhu uplynulých 2 desetiletí byl upřen zájem našich odborníků k problematice dětí týraných a zneužívaných natolik, že dal podnět ke vzniku několika významných prací zabývajících se syndromem CAN.
Během doby, po kterou je problematice oprávněně věnována větší pozornost, prohlubují se také poznatky a zkušenosti předních odborníků i odborných pracovišť. Předkládaná publikace přináší nové pohledy a především klade důraz na základní výchozí princip péče o děti se syndromem CAN - na multidisciplinaritu a komplexnost nezbytnou při hledání efektivních způsobů odborné pomoci i ochrany dětí. Novou „optikou“ také nahlíží mechanizmy vzniku, rozvoje a udržování syndromu a pomáhá nám porozumět tomu, proč jsou děti uvedeným traumatizujícím okolnostem vystaveny ponejvíce ve vlastních rodinách a od těch nejbližších osob, tedy od osob, jejichž úlohou má být ochrana dítěte a uspokojování jeho potřeb. Teprve přijmeme-li tuto skutečnost a předkládané poznatky, otevírá se prostor pro možnou nápravu v rodinách tak, aby v maximálním počtu případů mohla rodina zůstat zachovaná a aby dítě nemuselo z rodiny odcházet. Cílem odborné péče věnované sanaci rodin se syn CAN je dosažení stavu, kdy by odebírání dětí z rodin bylo vyhrazeno jen pro ty případy, u nichž selhaly všechny dostupné formy pomoci rodině směřující k jejímu zachování, ovšem zároveň při zajištění bezpečí dítěte. Při efektivní péči nelze již vyjmout z rodiny jako „postižené“ jen dítě, nýbrž je nutné pracovat s celou rodinou jako živým, navzájem se ovlivňujícím systémem. Předkládaná publikace nabízí čtenáři ucelený přehled zahrnující historické kontexty, popis problematiky a jednotlivých forem ohrožení dětí; zamýšlí se nad otázkami a způsoby odtajnění případů týrání a zneužívání dětí, nastiňuje motivy, příčiny a mechanizmy vzniku syn CAN. V souladu se současným pojetím se zabývá také otázkou vzájemné interakce mezi členy rodiny a problémem transgeneračního přenosu. Neméně přínosné je zamyšlení nad otázkami prevence i představení zahraničních programů a modelů péče. Publikace seznámí čtenáře s platnými právními normami, předpisy a se systémem sociálně právní ochrany dětí v České republice. Ke komplexnímu pohledu přispívá kapitola věnovaná náhradní rodinné péči.