Potřeba řídit lidi se objevuje již v době dávno minulé, na úsvitu lidské civilizace, neboť vzniká v postatě ve chvíli, kdy lidé spojují svou individuální aktivitu k dosažení společného cíle. V tomto okamžiku se vyčleňuje jedna či více osob, jež se zabývá organizací souhry těchto jednotlivých aktivit, čili tvoří se řídící prvek daného úkolu. Čím větší je organizační uskupení lidí spojených nějakými společnými cíli, tím větší bývá skupina řídících pracovníků, kteří se hierarchicky organizují mezi sebou, čímž vzniká celá řídící struktura. Z uvedeného vyplývá, že řízení představuje osobitou, specializovanou činnost, nevyhnutelnou v každém organizačním celku, přičemž v průběhu vývoje lidské společnosti se tato řídící činnost výrazným způsobem měnila vlivem rozvoje vědeckého poznání okolního prostředí a rozvojem technických prostředků, jež daly základ rozsáhlé dělbě práce. Proto s činnostmi, které v současnosti označujeme jako řídící aktivity, se setkáváme ve všech historických obdobích. Prvními dobře organizovanými a řízenými institucemi v minulosti byly armády, církve a státy, kdy ve starověku a středověku bylo mobilizování lidí s ohledem na dosažení určitých záměrů většinou spojováno s užitím fyzického násilí.