ad 1) Historický pohled na problematiku finančních institucí
S růstem expanze evropské ekonomiky rostl význam obchodování. Zpočátku se k placení používaly cenné kovy (tzv. těžké měny), problémy s nimi spojené postupně nevyhovovaly potřebám obchodu a jejich odstraňování je spojeno s původem bankovnictví. Obchodníci vynalezli prostředky kompenzace obchodních závazků a k přiřazení těchto dluhů začali používat směnky (bill of exchange). Růst obchodování, průmyslu a kolonizace vytvořil obrovskou poptávku po kapitálu. Banky se tak staly specialisty na mobilizaci kapitálu. Britská centrální banka (Bank of England) byla založena již v roce 1694 k financování vlády ve válce s Francií, s právem emitovat bankovky. Ostatní banky také musely fungovat jako soukromé. V 18. století se centrem evropského obchodování stal Amsterdam, v polovině 19. století pak Londýn. Velká Británie se stala zemí, kde bylo bezpečné investovat kapitál. Obchodní bankovnictví má svůj původ ve financování obchodníků a v podpoře mezinárodního obchodu. Podpora obchodování spočívala zejména v akceptaci směnek a v poskytování dlouhodobých prostředků pro průmysl. Podobně se pojištění samo o sobě stalo vysoce specializovaným obchodem. Pojišťovny získávaly obrovské prostředky, které bylo třeba investovat. Vznikly rovněž stavební společnosti plnící dvě úlohy, a to byly bezpečným místem pro úspory a poskytovaly prostředky na nákup domů.