Potřeba řídit lidi se objevuje již v době dávno minulé, na úsvitu lidské civilizace, neboť vzniká v postatě ve chvíli, kdy lidé spojují svou individuální aktivitu k dosažení společného cíle. V tomto okamžiku se vyčleňuje jedna či více osob, jež se zabývá organizací souhry těchto jednotlivých aktivit, čili tvoří se řídící prvek daného úkolu. Čím větší je organizační uskupení lidí spojených nějakými společnými cíli, tím větší bývá skupina řídících pracovníků, kteří se hierarchicky organizují mezi sebou, čímž vzniká celá řídící struktura. Z uvedeného vyplývá, že řízení představuje osobitou, specializovanou činnost, nevyhnutelnou v každém organizačním celku, přičemž v průběhu vývoje lidské společnosti se tato řídící činnost výrazným způsobem měnila vlivem rozvoje vědeckého poznání okolního prostředí a rozvojem technických prostředků, jež daly základ rozsáhlé dělbě práce. Proto s činnostmi, které v současnosti označujeme jako řídící aktivity, se setkáváme ve všech historických obdobích. Prvními dobře organizovanými a řízenými institucemi v minulosti byly armády, církve a státy, kdy ve starověku a středověku bylo mobilizování lidí s ohledem na dosažení určitých záměrů většinou spojováno s užitím fyzického násilí. V dalším vývoji dochází postupně k přechodu od pohánění, dozoru a trestů k ekonomickým pobídkám, které znamenají humanizaci aktivizačních prostředků. Rozmach průmyslové výroby v druhé polovině 19. století a úsilí o zvyšování produktivity práce vede ke zdůraznění řídící činnosti jako vysoce potřebné a užitečné podnikové činnosti. Dalším zdůrazněním významu řízení v průmyslových podnicích je konstituování řídících aktivit jako vědecké disciplíny na počátku našeho století a její postupné zavádění i do vzdělávacího procesu v průběhu dalších desetiletí. Přitom si je však nutno uvědomit, že vlastní proces řízení se opírá nejen o vědecké poznatky, ale i o využití všech možností, jež daná situace poskytuje. A proto se často řízení označuje jako směs vědy a umění, jež je vázáno na určité osobnosti. Management, chápaný jako řídící činnost vedoucího pracovníka, je pojem, který v české terminologii zdomácněl a neobvykle rychle se rozšířil po listopadu 1989. Dříve používaný pojem řízení, zahrnující v systému centrálního plánování vykonávání rozhodovacích činností s cílem dodržet shora dolů vytvořený plán, byl nahrazen pojmem management, který má zcela jiný obsahový význam. Management totiž v dnešním pojetí zahrnuje vykonávání plánovacích, řídících a kontrolních činností s hlavní prioritou optimálního výsledku dosaženého ve variabilním konkurenčním prostředí, kdy hlavním cílem manažerské snahy je výhodné uplatnění vytvořeného produktu na trhu, tudíž zisk. Přitom řízení v tržních podmínkách je činnost nejen složitá, ale i zodpovědná a spojená se značnými riziky. A proto k usnadnění proniknutí do základních problémů řízení byla vytvořena tato publikace, která má posloužit k základní orientaci studentům.