Definice obchodního práva = soubor určitých právních norem, které upravují majetkoprávní postavení podnikatelů a vztahy vznikající mezi nimi v souvislosti s jejich podnikatelskou činností a odchylky v režimu jejich právních vztahů od obecné úpravy občanskoprávní.
Předmět obchodního práva - nauka o obchodních společnostech, hospodářská soutěž (nekalá soutěž, monopolní), obchodní závazkové vztahy, cenné papíry
Pojmové znaky 1. Obchodní právo spadá do systému soukromého práva - subjekty jsou si vždy rovny; i pokud do obchodně-právních vztahů vstoupí stát, nemá zde nadřazené postavení a zde charakter běžné právnické osoby
2. Vztah občanského a obchodního zákoníku - vztah lex generalis x lex specialis (vztah subsidiarity a speciality) - občanský zákoník - obecný, podpůrný, subsidiární ve vztahu k obchodnímu zákoníku - obchodní zákoník - zvláštní, speciální ve vztahu k občanskému zákoníku - obchodní zákoník je norma speciální vytvořená pro podnikatelské vztahy; pro podnikatele má vždy přednost a jen tehdy, není-li možné jej použít, použije se úprava v občanském zákoníku (§1 OBCHZ) - využití: a) při komplexní úpravě určité problematiky se využije pouze OBCHZ b) při částečné úpravě (OBCHZ obsahuje jen určité ustanovení) je nutno použít OBCHZ paralelně s OBČZ - těchto případů je v obchodním právu nejvíce c) pokud OBCHZ určitou situaci neřeší vůbec, použije se jen OBČZ (např. plná moc - na základě toho, že tato otázka není upravena v OBCHZ nelze vyvodit, že plnou moc nemohou využít také podnikatelé)