Morálka • pochází z latinského slova „MOS“, které znamenalo: „vůle“ • bývá vesměs ve filosofické a etické literatuře chápána jako historicky daný souhrn hodnot, principů a ideálů, který specifikuje, co je „dobré“, „správné“, „vhodné“, „slušné“ apod. pro určitou sociální skupinu i pro jednotlivce. • morálka je souhrn pravidel toho, co „se (v určité společnosti, době apod.) dělá a nedělá“ • na základě respektování určitých morálních hodnot pak lidé usuzují, hodnotí věci, situace i druhé lidi a uskutečňují zcela určité morální volby
Mravnost • označuje chování, které „se líbí“ („nravitsja“), čili takové, které je v souladu s „morálkou doby“: tj. obecně přípustné, vhodné, v souladu s obecným míněním. • uvedeným pojmem vyjadřujeme ohled k širšímu sociálnímu kontextu našeho chování, někdy se používá výrazu „sociální étos“ • Immanuel Kant zavedl velmi známé a používané rozlišení, pod pojmem „morálnost, moralita“ rozuměl čistou shodu lidského jednání se svědomím, pod pojmem „mravnost, etičnost“ pak rozuměl obsahový aspekt, nikoli aspekt svědomí: o tom, zda jeho jednání je či není morální, rozhoduje výlučně jednající člověk ve svém svědomí, avšak může být diskutabilní, zda je totéž jednání mravné či etické.