Integrací rozumíme především spolupráci mezi členskými státy doprovázenou změnami původních státních struktur za účelem dosažení určité jednoty, zatímco mezinárodní organizace většinou neusilují o supranacionální integrační formu.
Taková integrace má mj. institucionální následky, znamená vytvoření jednotné struktury orgánů. Toto stadium je výsledkem posledního vývoje evropského integračního procesu, který je jedinečným fenoménem nikoli jen evropského, ale celosvětového významu. Tento vývoj nemá svojí podstatou (vznik nadstátního celku), způsobem (demokratická rozhodnutí jednotlivých států) ani svými cíli (zvýšení životní úrovně, právní stát apod.) v historii obdobu.