1. Pojem evropského, komunitárního a unijního práva: pilířová struktura, integrace, supranacionalita, mezivládní spolupráce
evropské právo v širokém smyslu znamená právo evropských regionálních organizací (např. Rada Evropy, OBSE - Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, OECD - Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, kterou tvoří evropské státy + USA + Kanada, EFTA - zóna volného obchodu) evropské právo v užším smyslu je právo Evropské unie (komunitární + unijní právo) evropské právo v nejužším smyslu je pouze komunitární právo, což je právo Evropských společenství (ES, Euratom a do roku 2002 ESUO)
I. supernacionální (nadnárodní) právo - evropské právo v nejužším smyslu - komunitární právo, právo ES - dochází k přenosu suverenity na ES II. mezinárodní mechanismus - Maastrichtská smlouva - zahraniční a bezpečnostní politika III. mezinárodní mechanismus - justiční a policejní spolupráce v trestních II. a III. - rovná spolupráce států
První pilíř má tzv. supranacionální neboli nadnárodní charakter. To znamená, že členské státy EU delegují na ES/EU část své národní suverenity. V oblastech, které vymezuje Smlouva, jsou pak společné zájmy členských zemí uskutečňovány prostřednictvím orgánů ES/EU. Nejdůležitější z nich jsou Rada, Parlament, Komise a Soudní dvůr. Podle Smlouvy může být většina rozhodnutí přijímána tzv. kvalifikovanou většinou - rozhodnutí jsou schválena i tehdy, když několik členských zemí hlasuje proti. Na rozdíl od jiných mezinárodních organizací tak stát může být někdy vázán pravidlem, pro jehož přijetí nehlasoval. Důležitá rozhodnutí však musí být schválena jednomyslně. ES, narozdíl od EU jako takové, má právní subjektivitu a v některých oblastech může uzavírat mezinárodní smlouvy. Má také vlastní právní řád, pro který se používá francouzský termín acquis communautaire. Acquis je nadřazen národnímu právu členských zemí.