1a) Předmět ekonomické teorie a její kategorie (ekonomické statky, ekonomická vzácnost a výrobní faktory)
Ekonomii (vědu, která studuje jak lidé využívají vzácné zdroje k výrobě užitečných komodit a jak se tyto komodity mezi sebou rozdělují a vzájemně směňují) členíme na tři relativně samostatné vědní disciplíny:
▪ Mikroekonomii, jejíž předmětem studia je chování jednotlivých ekonomických subjektů (firmy a domácnosti = dvousektorová ekonomika) na dílčích trzích (trhu výrobních faktorů, trhu statků a služeb aj.). ▪ Makroekonomii studující chování ekonomiky jako celku. Celkovou produkci v dané zemi, celkovou zaměstnanost, míra nezaměstnanosti aj. Otcem-zakladatelem makroekonomie je J.M.Keynes, který ve svém díle z roku 1936 vymezil v podstatě všechny hlavní makroekonomické agregáty. ▪ Mezinárodní ekonomii, jež analyzuje základní souvislosti mezinárodních finančních a hmotných toků a jejich dopad na národní a světovou ekonomiku. Dělí se na teorii mezinárodního obchodu a mezinárodní monetární ekonomii.
Podle předmětu chování členíme ekonomii na: ▪ Pozitivní ekonomie - ekonomická analýza vysvětlující ekonomické jevy na základě důkladného rozboru faktů, jež lze buďto přímo ověřit nebo falzifikovat na základě dlouhodobých zkušeností. Popisuje fakta a chování ekonomiky a vzdává se hodnotových soudů a stanovování cílů, např. konstatování inflace je 10 %. ▪ Normativní ekonomie - je ekonomie vysvětlující ekonomické jevy na základě hodnotových soudů, narozdíl od pozitivní ekonomie poskytuje dané společnosti doporučení a prohlášení typu „co by mělo být“. Vynáší hodnotové soudy, komentáře, přináší řešení, naznačuje cíle lidského konání, včetně cílů sociálních a etických.