Principy islámu se výrazně odrážejí i v činnosti tak „světské“ jako je bankovnictví. „Islámské bankovnictví“ tedy funguje na základě zcela jiných pravidel než „naše tradiční bankovnictví“. Na úvod je nutné zdůraznit, že islám nemá žádné morální nebo jiné výhrady proti rozmnožování majetku, resp. proti zisku (vždyť i prorok Mohamed byl obchodník), tj. jakákoli forma legitimního příjmu je tedy přijatelná. Hlavní zásady islámského bankovnictví jsou vysvětlovány islámským právem šarí´a. Šarí´a celou oblast vztahů mezi lidstvem a Bohem pojímá jako „smluvní vztah“. Je nutné zdůraznit, že se jedná o právo lidí určitého vyznání, nikoli o právo konkrétního státu. Islámského právníka a islámského teologa je možné chápat jako jednu osobu. Během historie islámu vznikly čtyři právnické školy neboli mazhaby, což má za následek existenci odlišných interpretací islámského práva. Potřebný výklad v případě nové skutečnosti nebo sporu poskytují vedoucí představitelé náboženské obce (muftí), jejichž stanoviska se mohou různit podle toho, kterou ze škol islámu vyznávají. Každá islámská banka má výbor, složený ze zástupců bankovních úředníků a duchovních, kteří posuzují, zda jednotlivé obchody odpovídají liteře šarí´a. Každý výbor si formuluje vlastní názor na přijatelnost konkrétního obchodu, což v praxi znamená, že konkrétní obchod může být jednou obchodní bankou schválen, ovšem druhou bankou posouzen jako neakceptovatelný. Klientem obchodních bank, obchodujících na islámských principech, nemusí být jenom muslimové, ale také osoby jiného vyznání, pokud ovšem respektují muslimská pravidla.
Úrok (zvaný ribá), tedy odměna za poskytnutí úvěru, je ovšem podle islámských zvyklostí zakázán, protože je chápán jako garantovaný příjem. Všechny bankovní operace musí být proto „zahrnuty“ pod pojem „obchodní činnost“. Institut úroku je proto nahrazen jinými instituty, odpovídajícími islámskému právu.