1 ÚVOD V technické termodynamice existují pracovní činnosti různých tepelných systémů, kam také patří tepelné motory měnící tepelnou energii na mechanickou práci, nebo pracovní stroje, které přiváděnou mechanickou práci mění v požadovaný pracovní efekt. Cílem těchto tepelných oběhů je efektivní přeměna přiváděné tepelné energie v energii mechanickou. Přiváděné teplo ohřívá pracovní látku, která ve vhodném okamžiku expanduje, čímž vzniká požadovaná objemová práce. Nevyužitá tepelná energie je zpravidla odváděna z cyklu pracovní látkou a do tepelného cyklu je přiváděna pracovní látka nová. Tím se cyklus vrací do počátečního stavu. Pro porovnání se předpokládá, že ideální tepelný stroj pracuje bez tření, bez turbulentního proudění a bez nežádoucích tepelných ztrát. Všechny děje jsou uskutečňovány velmi pomalu jako děje vratné, ve stavu neustálé přibližné termodynamické rovnováhy a v důsledku toho je i celý pracovní cyklus vratný. Výpočet změny entropie ideálního plynu při všech dále uvedených termodynamických dějích je možné provést dle následujících vztahů:
Při bližším zkoumání cyklů provedl vedoucí práce redukci jejich množství na ty nejvíce užívané v praxi. Porovnání jednotlivých cyklů je rozděleno na dvě části. Nejprve jsou srovnány nejpoužívanější cykly spalovacích motorů s Carnotovým oběhem a mezi sebou. Ve druhé části jsou porovnány ostatní cykly jak mezi sebou tak s oběhem Carnotovým. Porovnání probíhalo na základě vypočtených parametrů, ze kterých byly vybrány maximální hodnoty tlaků a teplot. Nejdůležitější bylo však porovnat termické účinnosti a vykonanou měrnou práci jednotlivých cyklů.