Vynález knihtisku se právem pokládá za nejvíce důležitý vynález tohoto tisíciletí. Jeho výjimečnost spočívá v tom, jak důležitý byl pro rozvoj vědění, zasahující do všech možných oborů i těch nejrozličnější. Ovšem takto významný vynález se neobjevil jen tak z čista jasna. Došlo k němu postupně a zapříčinilo ho mnoho faktorů jako hospodářský růst, rozvoj vědění a rozmach univerzit, které s sebou přinesly zvýšenou potřebu komunikace a zároveň se zlepšily technické podmínky natolik, aby mohl vzniknout nový vynález. Toto příznivé seskupení všech těchto podmínek vysvětluje, proč se k vynálezu knihtisku schylovalo na několika místech, jež dnes mezi sebou vedou spory o prvenství jinak připisovány Gutenbergově mohučské dílně. Pro šíření informací je odedávna používala pálená hlína, bronzové nebo dřevěné destičky, papyrus či pergamen: všechny tyto podklady mají v historii nesmazatelné místo, ale jejich původ je přírodní a to sebou nese to, že jsou poměrně vzácné. Rozhodně jich bylo málo v okamžiku, kdy bylo nutné šířit nové myšlenky. Typografie, která by toto umožňovala, však potřebovala podklad, kterého byla hojnost. Papír tyto podmínky splňoval, jakožto umělý podkladů tkané látky nebo papíru. Prim v tomhle ohledu drží bezesporu Číňané, kdy první kdo se o výrobu papíru zasloužil, byl Čchaj Lun, básník a ministr zemědělství císaře Ho Fina v roce 105. jejich způsob výroby však do Evropy dorazil až v 17. století. Historikové poukazují na možnost perské trasy (využívající křižáckých výprav), o niž svědčí výskyt "perského papíru" kolem r. 1250. I když v té době se papír v Evropě již tu a tam objevoval, jeho výroba začala ve Španělsku a v Itálii až ve 12. století. (Byl však křesťanským světem z ideologických důvodů odmítán a dokonce dekretem Fridricha II. byly všechny úřední dokumenty psané na papíru vyhlášeny za neplatné!)1 .Ať tomu bylo jakkoli, na západě vznikala velká papírna v italském Fabrianu okolo roku 1286. Ve Francii se výroba rozšířila hlavně podél vhodných řek, neboť výroba papíru si žádá velké množství čisté vody.