Obchod jako zvláštní samostatná hospodářská činnost se začíná objevovat až na rozhraní rodové a otrokářské společnosti - po oddělení řemesel od zemědělství a města od vesnice. - vznik zbožní výroby - ze zbožní postupně peněžní - konec prosté výměny Formování obchodu jako specifického oboru lidské činnosti vrcholí společ. dělbou práce, při které se vyděluje kupec jako člověk výlučně se zabývající směnou zboží. Předpoklady: - nárůst místní a časové diferenciace mezi oběma akty směny - specializace výroby - nutnost zprostředkovatele Moc otrokáře či feudála je založena na pozemkovém vlastnictví a vlastnictví otroků, moc obchodníka je založena na bohatstvím (peněžním) a za to domůže koupit i půdu a otroky a stát se příslušníkem vládnoucí vrstvy. Původní obchod převládá na úrovni mezinárodní, doplňkem byly směna mezi městem a vesnicí (nedostatek penz). Historicky nejstaršími národy v obchodování byly: 1. Babylon 2. Kartágo a Fénicie 3. Řecko Obchod se všemi znaky probíhal i s otroky! Toto období bylo nejrozvinutějším systémem obchodování než období následné, tj. ranný středověk (barbarská éra) se svou „autarkií“ (soběstačnost)