V každém státě jsou obvyklé určité druhy či typy pramenů práva. Ve vývoji státu a práva se vyskytly určité základní typy pramenů práva. Jsou to: → normativní právní akty, → soudní, popř. správní precedenty, → právní obyčeje, → normativní smlouvy. Z tohoto pohledu se také setkáváme s členěním na právo psané a nepsané. „Psaným právem“ jsou označovaný zákony (normativní akty) a „nepsaným právem“ zejména obyčeje. Je to důsledkem toho, že zákony se vydávají stanoveným způsobem, přičemž pravidlem bývá i písemná forma jejich vydání, kdežto právní obyčej tuto náležitost mít nemusí, a naopak ji postrádá. Avšak v každé vyvinutější právní kultuře (včetně feudální) je obyčejové právo psané. Významný rozdíl spočívá v tom, že nejde o oficiální texty, ale o soukromé sepsání (sbírky) obyčejů, která byla pořízená právními vědci.