Vypracované otázky: Strategický management - vypracované zkouškové okruhy
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:92,3 %
- Typ:Vypracované otázky
- Univerzita:Vysoká škola ekonomická v Praze
- Fakulta:Fakulta managementu
- Kategorie:Ekonomika
- Podkategorie:Management
- Předmět:Strategický management
- Autor:kralova.lucie
- Ročník:4. ročník
- Rozsah A4:41 strán
- Zobrazeno:1 896 x
- Stažené:12 x
- Velikost:0,5 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:4217
- Poslední úprava:19.09.2014
1. Pojetí a obsah strategického řízení
Strategický management má umožnit dobrou orientaci v konkurenčním a často nepřátelském prostředí a za podmínek značné neurčitosti a proměnlivosti vymezit hlavní mezníky, resp. strategickou vizi, směrodatnou pro všechny pracovníky organizace.
Význam strategického myšlení a jednání se posílil zejména v období po 2. světové válce (Ansoff, Hintergberg, Porter). Objevila se nutnost podřídit rozvoj dlouhodobějším hlediskům. Termín strategické řízení se začal používat i v ekonomické sféře a jeho tehdejším obsahem bylo v podstatě dnešní pojetí dlouhodobého řízení. Proto se dodnes pokládá termín strategické a dlouhodobé řízení jako synonymum.
V nejnovějším pojetí je důraz kladen na nejvýznamnější operace s dlouhodobou povahou s cílem zvítězit (vojenství). V této oblasti jsou „strategické a strategie“ spojovány s nejvýznamnějšími operacemi (to co je obsahem koncepčního řízení), které mají dlouhodobější povahu (tedy s tím, co je obsahem řízení dlouhodobého). Cílem vojenských akcí je především vítězství a pokud ho převedeme do ekonomické terminologie, jde o úsilí 1 subjektu, aby získal komparativní výhodu vůči jinému subjektu. A v této skutečnosti je nejvýznamnější pojetí „strategického a strategií“ ve srovnání s řízením dlouhodobým a koncepčním.
Strategické řízení je v tomto pojetí tedy procesem tvorby a realizace rozvojových záměrů dlouhodobější povahy, které mají zásadní význam ve vývoji řízeného objektu a jejichž uskutečněním získává řídící subjekt komparativní efekt. V tomto pojetí strategického řízení v sobě „stavebnicově“ slučuje jak řízení dlouhodobé, tak koncepční. Podstatným znakem strategického řízení je právě prvek komparace, záměr získat komparativní výhodu (nebo získání nevýhody, je-li proti původnímu záměru protivník lepší).
Při komparaci rozvojových záměrů rozlišujeme:
a) Indiferentní vztah (žádný) - kdy chování jiného rozhodovacího subjektu z hlediska záměrů subjektu rozhodování není podstatné a významné (např. výrobce textilu z hlediska výrobního programu si nekonkuruje s výrobcem lodí apod.)
b) Neindiferentní vztah - představuje aktivní interakci, která může mít podobu souladného působení (kooperace) nebo působení protikladného (konkurence). Vazba mezi minimálně 2 subjekty: kladná vazba (spolupráce), záporná (konkurence), neutrální (koexistence)
Strategický management má umožnit dobrou orientaci v konkurenčním a často nepřátelském prostředí a za podmínek značné neurčitosti a proměnlivosti vymezit hlavní mezníky, resp. strategickou vizi, směrodatnou pro všechny pracovníky organizace.
Význam strategického myšlení a jednání se posílil zejména v období po 2. světové válce (Ansoff, Hintergberg, Porter). Objevila se nutnost podřídit rozvoj dlouhodobějším hlediskům. Termín strategické řízení se začal používat i v ekonomické sféře a jeho tehdejším obsahem bylo v podstatě dnešní pojetí dlouhodobého řízení. Proto se dodnes pokládá termín strategické a dlouhodobé řízení jako synonymum.
V nejnovějším pojetí je důraz kladen na nejvýznamnější operace s dlouhodobou povahou s cílem zvítězit (vojenství). V této oblasti jsou „strategické a strategie“ spojovány s nejvýznamnějšími operacemi (to co je obsahem koncepčního řízení), které mají dlouhodobější povahu (tedy s tím, co je obsahem řízení dlouhodobého). Cílem vojenských akcí je především vítězství a pokud ho převedeme do ekonomické terminologie, jde o úsilí 1 subjektu, aby získal komparativní výhodu vůči jinému subjektu. A v této skutečnosti je nejvýznamnější pojetí „strategického a strategií“ ve srovnání s řízením dlouhodobým a koncepčním.
Strategické řízení je v tomto pojetí tedy procesem tvorby a realizace rozvojových záměrů dlouhodobější povahy, které mají zásadní význam ve vývoji řízeného objektu a jejichž uskutečněním získává řídící subjekt komparativní efekt. V tomto pojetí strategického řízení v sobě „stavebnicově“ slučuje jak řízení dlouhodobé, tak koncepční. Podstatným znakem strategického řízení je právě prvek komparace, záměr získat komparativní výhodu (nebo získání nevýhody, je-li proti původnímu záměru protivník lepší).
Při komparaci rozvojových záměrů rozlišujeme:
a) Indiferentní vztah (žádný) - kdy chování jiného rozhodovacího subjektu z hlediska záměrů subjektu rozhodování není podstatné a významné (např. výrobce textilu z hlediska výrobního programu si nekonkuruje s výrobcem lodí apod.)
b) Neindiferentní vztah - představuje aktivní interakci, která může mít podobu souladného působení (kooperace) nebo působení protikladného (konkurence). Vazba mezi minimálně 2 subjekty: kladná vazba (spolupráce), záporná (konkurence), neutrální (koexistence)