1 Vymezení základních pojmů Problematika veřejných financí odráží různé ekonomické jevy v jejich dynamice. Předmětem studia veřejných financí, resp. fiskální teorie, je především veřejné financování, které obsahuje vedle problematiky zdanění a rozdělování daňových výnosů jednotlivým veřejným rozpočtům, i rozpočtovou a fiskální politiku. Problematika veřejných financí má úzkou vazbu na ekonomické úkoly státu. Veřejné finance jsou využívány k (i) veřejnému zabezpečování (produkci a poskytování některých statků), k (ii) výdajovým transferům, zejm. sociálního charakteru a ke (iii) stimulaci ekonomických subjektů k určitému chování prostřednictvím výdajových programů. Cílem fiskálního systému je vytvořit určitý objem veřejných příjmů alokovaných do jednotlivých rozpočtů a fondů, ze kterých jsou prostředky používány k financování veřejných výdajů. Veřejné rozpočty jsou nástrojem pro financování úkolů, činností a potřeb státu a různých druhů veřejných statků, zejm. čistých veřejných a polotržních statků. Funkce veřejných výdajů jsou odvozené od funkcí veřejných financí; jsou jimi: (i) alokační funkce, která byla z velké části decentralizována na územní rozpočty; původně byla zaměřena na vytvoření a financování právního řádu, obrany, cest, osvětlení, majáků apod., v současné době na zabezpečování veřejných statků (ii) redistribuční funkce, která je výsadou státního rozpočtu; zabývá se přerozdělovacím procesem, s důrazem na plnění sociálně politických cílů zaměřených zejm. na zmírňování důchodové a sociální nerovnosti a (iii) stabilizační funkce, zejm. využívána státním rozpočtem, ale i rozpočty územních samospráv k aktivnímu zasahování státu do fungování ekonomiky (např. vládními nákupy a investicemi).