Skripta: Ochrana životního prostředí - skripta

1 ÚVOD
Pojem životní prostředí je používaný ve dvojím významu. V užším slova smyslu z ekologického hlediska se jedná o podmínky potřebné pro určitý druh živého organismu k jeho plnému životu. V širším slova smyslu jde o označení celého souboru poznatků z mnoha vědních oborů nutných k ochraně a tvorbě těchto životních podmínek.
Ekologie je disciplina biologie zabývající se studiem vzájemných vztahů mezi živými organismy a prostředím. Pojem životní prostředí byl poprvé v ekologickém významu definován jako „soubor faktorů nutných k životu určitého organismu“ (Remtová 1996). Tato definice je označována jako definice statická a je obdobná definici životního prostředí uvedené v Zákonu o životním prostředí č. 17/1992 Sb. Statické definici byla vytýkána právě její statičnost, kde není dostatečně zdůrazněna existence dynamických a zpětných vazeb mezi živým organismem a prvky jeho prostředí. V roce
1967 na konferenci UNESCO v Paříži byla přijata definice norského profesora Wika. Podle této definice (dynamické) je životní prostředí část světa, se kterou je živý organismus ve stálé interakci, (kterou používá, mění a musí se jí přizpůsobovat). Této definici byla časem vytýkána nedostatečná propojenost vazeb. Nová definice životního prostředí byla pak přijata v roce 1979 na konferenci v Tbilisi. Podle této tzv. tbiliské definice je životní prostředí systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, které jsou a nebo mohou být s organismem ve stálé interakci (Remtová 1996). Tato definice přistupuje k životnímu prostředí jako k systému, který chápe jako celek složený z různých prvků vzájemně propojených vazbami, kdy změna kvality či kvantity jednoho prvku může způsobit změnu v kvalitě (kvantitě) jiného prvku.
Mikroprostředím bývá označováno životní prostředí jednoho organismu (např. jednoho člověka), pojem mezoprostředí se používá pro životní prostředí větší skupiny (např. rodiny, určité sociální skupiny, obyvatelstva sídelního útvaru). Sledované problémy bývají v obou případech označovány jako problémy lokální (místní). Makroprostředím se pak rozumí životní prostředí větších skupin jedinců (stát, kontinent) a problémy s tím související jsou označovány jako regionální. V případě studia celé biosféry t.j. všech organismů žijících na zeměkouli se jedná o globální životní prostředí a globální problémy. U globální problémů na rozdíl od lokálních a regionálních nezáleží na umístění zdroje poškozujícího životní prostředí vzhledem k tomu, že je jeho působením ovlivněna celá biosféra. Mezi globální problémy patří skleníkový efekt, porušování ozónové vrstvy, kyselá atmosferická depozice a další.
Pojem životní prostředí je definován v předchozích definicích z hlediska jeho původního významu, t.j. jako prostředí, ve kterém žije a roste sledovaný organismus. Zákon č. 17/1992 Sb. O životním prostředí definuje životní prostředí jako vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, půda, organismy, ekosystémy a energie (§ 2 uvedeného zákona).