1. Produktivní složka spotřeby domácností (Subjektivní užitek a očekávaný příjem)
1. Úvodní poznámka Za cílovou stránku ekonomických procesů jsme doposud považovali užitek chápaný jako subjektivní pociťovaný prožitek (a z tohoto hlediska byla individuální volba podřízena “maximalizaci slastí a minimalizaci strastí”). Nyní nás bude zajímat produktivní složka spotřeby domácností (resp. osobní spotřeby). V návaznosti na tuto složku pak i vymezení dalších složek spotřeby - kvaziproduktivní, neproduktivní, kontraproduktivní. Není pochyb o tom, že některé složky spotřeby domácností jsou produktivní - musíme jíst, abychom nezemřeli hladem, oblékat se a bydlet v zateplené místnosti, abychom nezemřeli v zimě chladem, vzděláváme se, abychom našli lepší zaměstnání a dosáhli vyšší mzdu atd. Není rovněž pochyb o tom, že výše uvedené nelze říci o všech složkách spotřeby. Záliba starého Magdona v pití, která jej stála život, a nepřímo pak i Maryčku Magdonovu, smutnou hrdinku Bezručovy básně, patrně příliš produktivní spotřebou nebyla. Pochybovat o produktivnosti spotřeby můžeme oprávněně i v případě nákupu některých velmi drahých a velmi luxusních statků. Teorie užitku říká, že chování spotřebitele je odvozeno od jeho subjektivně pociťovaných prožitků a těmito prožitky daných preferencí. Porovnáme tento pohled na cílovou stránku chování jednotlivce a domácnosti s pohledem, který si všímá budoucího příjmu dosahovaného jednotlivcem či domácností. Ukážeme si, že nám to umožní postoupit v následujících směrech: 1/ V objasnění původu našich subjektivních prožitků. 2/ V upřesnění dlouhodobé strategie chování domácností. 3/ V nalezení společného základu, ze kterého lze objasnit jak chování firem, tak i domácností. 4/ Zachycení některých významných ekonomických jevů, které ze strategie chování domácností vyplývají. 5/ Ve vypracování představy o tom, jak se mění charakter ekonomického růstu a jak se rodí nový ekonomický sektor spojený s produkcí lidských schopností.