1. Předmět a systém finančního práva „Právo“ je soubor platných právních norem - norem upravujících pravidla chování (objektivní právo). Subjektivní právo - je právo určitého subjektu na něco (např. na určité plnění) = „oprávnění“. Jiná pravidla chování: mravní či náboženské normy.
„Finanční právo“ tvoří souhrn právních morem, které upravují vztahy vznikající v procesu tvorby, rozdělování a používání peněžní masy a jejích částí. Finanční právo je jedním z nástrojů uskutečňování finanční politiky státu. Předmětem jeho úpravy je okruh společenských vztahů, kde jako objekt vystupují peníze nebo peněžní plnění a kde vzhledem k téměř obligatorní účasti státu jako jednoho ze subjektů existuje nerovnováha v postavení jednotlivých subjektů těchto vztahů.
Postavení finančního práva v systému práva:
Finanční právo je samostatným odvětvím v systému našeho práva. Finanční právo řadíme do oblasti veřejnoprávní, i když mnohdy finance zahrnují i sféru soukromou. Soukromé právo - občanské, rodinné, pracovní, obchodní, ... (obchodní: akciové, společenstevní, směnečné a šekové, konkursní, nekalé soutěže, bankovní, …). Veřejné právo - ústavní, správní, stavební, trestní, finanční, … (finanční: rozpočtové, daňové, měnové, devizové, …). Velmi úzká souvislost je mezi finančním právem a právem ústavním a správním. Typickými normami ve finančním právu jsou normy kogentní.
2. Obecná část finančního práva - její náplní jsou obecné poznatky o tomto právním oboru:
- problematika předmětu a systému finančního práva, - otázky finančněprávních vztahů, jejich subjektů a objektů - a práva a povinnosti účastníků finančněprávních vztahů - a dále problematika pramenů finančního práva, jejich ústavních základů, - problematika finančních orgánů jako subjektů finančněprávních vztahů, - problematika státního dozoru na úseku finanční činnosti - a problematika finanční kontroly.