Studijní materiál: Občanské právo hmotné - řešené tematické okruhy

1) POJEM, PŘEDMĚTY, SUBJEKTY

Občanské právo hmotné je základním právním odvětvím soukromého práva. Jeho hlavním (nikoli jediným) pramenem je občanský zákoník. Typickým znakem občanskoprávních vztahů je rovné postavení účastníků.

Pojem:

Občanské právo je souhrn právních norem, kterými jsou upravovány majetkové vztahy mezi subjekty občanského práva (fyzické osoby, právnické osoby a stát), některé otázky rodinného práva, a dále vztahy spojené s právem na ochranu osobnosti.

Systematika občanského práva hmotného rozlišuje pět skupin práv:

1) osobnostní práva (zejména právo na ochranu osobnosti, ale také na život, zdraví apod.);
2) závazková práva (především závazky vyplývající ze smluv; dále také závazky vyplývající z odpovědnosti za nedodržení právní povinnosti);
3) dědické právo;
4) věcná práva (vlastnictví a práva k cizím věcem);
5) osobně-majetková práva (např. autorské právo, právo k vynálezům, zlepšovacím návrhům a chráněným průmyslovým vzorům).

Předmět:

Předmětem úpravy občanského práva hmotného jsou majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi nimi a vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud je neupravují jiné zákony.


Prameny občanského práva hmotného:

Základní právní normou občanského práva hmotného je Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Některé občanskoprávní vztahy jsou nicméně upravovány také v jiných právních předpisech, zejména v Zákonu č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“), a dále v Zákonu č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“). V takových případech je pak občanský zákoník pouze podpůrnou (subsidiární) normou, která se použije v případě, kdy zkoumaný problém není upravován ve speciálním předpisu (tj. zde obchodní zákoník, resp. autorský zákon).

Vznik občanskoprávních vztahů:

Občanskoprávní vztahy vznikají, mění se a zanikají z právních úkonů nebo jiných skutečností, se kterými zákon tento vznik spojuje. Jsou jimi:

1) právní úkony (nejtypičtější právní skutečnosti);
2) protiprávní úkony;
3) akty aplikace práva (rozhodnutí státních orgánů, na jejichž základě tyto vztahy vznikají);
4) jiné chování lidí (např. vytvoření autorského díla, nález věci);
5) právní událost (narození, smrt, plynutí času).