1. Makroekonomie Standardní ekonomie bývá členěna na mikroekonomii a makroekonomii. Mikroekonomie (mikros = malý) zkoumá chování spotřebitele nebo firmy, tedy chování určitých dílčích segmentů ekonomiky. Teorie dílčí rovnováhy zkoumá tyto segmenty samostatně, zkoumáme-li vzájemné vazby mezi těmito subjekty, hovoříme o teorii všeobecné rovnováhy. Makroekonomie ( makros = velký) zkoumá tendence ve vývoji celé domácího ekonomiky, zabývá se agregátními (souhrnnými) veličinami. Předmětem jejího zkoumání je např vývoj produktu, nezaměstnanosti, inflace. Obě disciplíny se zabývají také zásahy vlády do působení tržních sil (smíšená ekonomika). V mikroekonomii se jedná např. o regulaci monopolů, trhu s byty, trhu práce, v makroekonomii jde o usměrňování agregátních veličin. 1.1 Vztah mikro - a makroekonomie V rámci výuky se jeví obě disciplíny jako relativně samostatné. Ale ve skutečnosti je není možné důsledně od sebe oddělit. Jejich vzájemný vztah lze charakterizovat existencí: 1) mikroekonomického základu makroekonomie, neboť v pozadí úvah o vývoji makroekonomických veličin stojí představy o chování mikroekonomických subjektů. 2) makroekonomického rámce fungování mikroekonomických procesů, tzn. rozhodování mikroekonomických subjektů je ovlivněno makroekonomickými okolnostmi.