Správní soudnictví je kontrolou veřejné správy soudy, zabývá se rozhodováním právních sporů a nalézání práva ve věcech správních a jeho hlavním úkolem je „ochrana subjektivních práv dotčených akty veřejné správy, a tím i kontrola zákonnosti výkonu veřejné správy“. V evropském prostředí má dlouhou tradici. Již v roce 1215 byla na území dnešní Velké Británie králem Janem bezzemkem přijata Magna Charta Libertatum, která předznamenala prvopočátky soudní kontroly veřejné správy a odstavcem 39 vymezovala vzájemný vztah mezi soudními a správními orgány. Jako část právní systému České republiky je zakotveno přímo v ústavním pořádku České republiky. Jeho prameny lze nalézt jak v Ústavě, tak v Listině základních práv a svobod Přesto trvalo deset let, než došlo k naplnění litery zákona, přijetí soudního řádu správního a ustanovení Nejvyššího správního soudu v jeho faktické podobě. Mohlo by se tedy zdát, že historie správního soudnictví nemá na našem území téměř žádnou tradici, na kterou by mohlo navázat. Opak je však pravdou. Kořeny správního soudnictví se dají nalézt téměř 140 proti proudu času, již za období rakouského absolutizmu. Úzce souvisí s vývojem ústavního práva, na jehož základech a prvních nesmělých pokusech začíná vznikat. Stalo se zhmotněním touhy „malého človíčka“ postavit se odosobněné státní mašinerii a vybojovat si spravedlnost.