Pracuji ve středně velké firmě, která je zaměřená na poskytování služeb. Do této firmy jsem nastoupil v roce 1993, dva roky po jejím založení. Na komunikaci vnitropodnikovou a komunikaci směrem k zákazníkovi mám tedy vytvořený vlastní názor, který se zde budu snažit prezentovat. Kvalita komunikace ve firemním prostředí závisí na mnoha okolnostech. A tato komunikace má i svůj vývoj v časové rovině. Popíšu tento vývoj u mé společnosti (jméno této společnosti není důležité, proto jej nebudu uvádět. V roce 1993 byla má firma spíše než pracovním kolektivem skupinou nadšenců pro věc. Nebylo nás mnoho, seděli jsme asi v deseti kancelářích o velikosti panelákového pokoje. Od šéfů nebylo dál než několik kroků po chodbě. Dveře ke kancelářím byly prakticky stále otevřené. Ve firmě vládl takřka rodinný duch. Vysoké pracovní nasazení pracovníků nebylo motivováno strachem z trestů za pracovní nekázeň nebo direktivně psanou osnovou povinností v pracovní smlouvě mezi firmou a pracovníkem. Byla to skvělá doba, kdy se problémy řešily přímo u jejich zdrojů, okamžitě a bez zbytečné administrativy, žádostí a byly možné i ve velkých firmách netradiční a odvážné postupy řešení problémů.