Pevně se domníváme a jednáme podle tohoto přesvědčení, že pro národy i jednotlivce, naše hluboce kalkulované zájmy budou vždy shledány neoddělitelnými od našich morálních povinností. - Thomas Jefferson, 3. prezident USA, 1805 Každý jednotlivec se snaží použít svůj kapitál tak, aby jeho produkt měl co největší hodnotu. Obvykle nezamýšlí prosadit veřejný zájem, a ani neví, do jaké míry ho prosazuje. Sleduje pouze své vlastní zabezpečení, pouze svůj vlastní prospěch. Přitom ho vede jakási neviditelná ruka, aby prosazoval cíl, o který mu vůbec nešlo. Sledováním svého vlastního zájmu často prosazuje zájem společnosti účinněji, než když ho doopravdy zamýšlí prosadit. - Adam Smith, The Wealth of Nations (1776) Mohly bychom o výše uvedených citátech vést debatu,ale já bych se zamyslel nad tím jestli rozumíte dobře daným citátům? Chápete, proč jsem je použil? Jsou ovšem od mne intelektuální pastí, po které se na úvod rozeběhneme, abychom se do hlavních úvah poněkud vybavili opatrností. Jefferson nepronesl svůj citát v rámci nějaké hluboké a široce rozvinuté filosofické úvahy, avšak jako součást své druhé inaugurální adresy. Šlo o politický projev a není tudíž jisté, jak dalece ho Jefferson formuloval účelově tak, aby vyhověl moralistům i zájmařům, jejichž různě proporční vzorky se vyskytují v téměř každé společnosti, či v každém z nás. Věta je součástí úvah o zahraniční politice Spojených Států, jež za sebou měly teprve 15 let své existence.