Seminární práce: Vývoj veřejné správy v letech 1848-1918
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:82,9 %
- Typ:Seminární práce
- Univerzita:Vysoká škola finanční a správní
- Fakulta:Fakulta ekonomických studií
- Kategorie:Nezařazené
- Podkategorie:Veřejná správa
- Předmět:Veřejná správa
- Autor:kralova.lucie
- Rozsah A4:17 strán
- Zobrazeno:1 367 x
- Stažené:7 x
- Velikost:0,1 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:4503
- Poslední úprava:10.11.2014
Období neoabsolutismu
Kořeny v z nichž vzešel moderní systém veřejné správy, sahají do poloviny 18. století, kdy policejní pečovatelský stát přistoupil postupně k přebudování stávajících institucí tak, aby odpovídaly jeho potřebám regulovat sociální procesy. Zahájení změn v tomto směru byly v období Marie Terezie a pokračovaly i za jejích nástupců.
K prvním aktům, reagujícím na vídeňské povstání v březnu 1848, patřilo Nejvyšší rozhodnutí ze 17. 3. 1848, jímž došlo k nové organizaci ústředních orgánů státní správy. Podle něj nahradila dosavadní ústřední orgány, resortní ministerstva. Nová ministerstva byla založena na principu monokratického rozhodování.
V srpnu však 1850 byla odpovědnost ministrů zrušena a nadále je jmenoval, odvolával, kontroloval panovník. Vláda jakožto kolegiální orgán složený z ministrů a přijímající rozhodnutí prakticky zmizela a ministři se stali pouhými výkonnými úředníky císaře.
Přeměny územní správy začaly až v roce 1849, kdy revoluce byla na ústupu. V březnu byla vyhlášena oktrojovaná ústava, zvaná Stadionova.
Státní správa, byla vytvořena na úrovni zemí, krajů a okresů. Na úrovni zemí zastupoval panovníka místodržitel. Představoval jakousi instanci mezi ministerstvem vnitra a krajskými vládami, zastupoval vládu na zemským sněmu, řídil státní policii. Mnohem větší význam měly v tomto uspořádání kraje a okresy.
Situace se však změnila reformami, jejichž tvůrcem byl ministr vnitra Alexandr Bach. Učinil ze zemí jeden z hlavních článků správy, zatímco význam krajů poklesl.
Po reorganizaci správy v roco1855 byla místodržitelství podřízena ministerstvu vnitra. Sám místodržitel zajišťoval záležitosti, které mu osobně svěřil císař. Zabezpečoval záležitosti veřejného pořádku a bezpečnosti a vykonával nejvyšší vedení policie.
V prvé polovině 50. let leželo těžiště státní správy v krajích. Reformou v roce 1855 bylo ovšem postavení krajských úřadů oslabeno a to jak vůči okresním úřadům, tak i ve vztahu k zemským místodržitelstvím.
Nejnižší článek politické správy představovaly okresy. Správu zde vykonávala okresní hejtmanství, v čele s okresním hejtmanem.
Kořeny v z nichž vzešel moderní systém veřejné správy, sahají do poloviny 18. století, kdy policejní pečovatelský stát přistoupil postupně k přebudování stávajících institucí tak, aby odpovídaly jeho potřebám regulovat sociální procesy. Zahájení změn v tomto směru byly v období Marie Terezie a pokračovaly i za jejích nástupců.
K prvním aktům, reagujícím na vídeňské povstání v březnu 1848, patřilo Nejvyšší rozhodnutí ze 17. 3. 1848, jímž došlo k nové organizaci ústředních orgánů státní správy. Podle něj nahradila dosavadní ústřední orgány, resortní ministerstva. Nová ministerstva byla založena na principu monokratického rozhodování.
V srpnu však 1850 byla odpovědnost ministrů zrušena a nadále je jmenoval, odvolával, kontroloval panovník. Vláda jakožto kolegiální orgán složený z ministrů a přijímající rozhodnutí prakticky zmizela a ministři se stali pouhými výkonnými úředníky císaře.
Přeměny územní správy začaly až v roce 1849, kdy revoluce byla na ústupu. V březnu byla vyhlášena oktrojovaná ústava, zvaná Stadionova.
Státní správa, byla vytvořena na úrovni zemí, krajů a okresů. Na úrovni zemí zastupoval panovníka místodržitel. Představoval jakousi instanci mezi ministerstvem vnitra a krajskými vládami, zastupoval vládu na zemským sněmu, řídil státní policii. Mnohem větší význam měly v tomto uspořádání kraje a okresy.
Situace se však změnila reformami, jejichž tvůrcem byl ministr vnitra Alexandr Bach. Učinil ze zemí jeden z hlavních článků správy, zatímco význam krajů poklesl.
Po reorganizaci správy v roco1855 byla místodržitelství podřízena ministerstvu vnitra. Sám místodržitel zajišťoval záležitosti, které mu osobně svěřil císař. Zabezpečoval záležitosti veřejného pořádku a bezpečnosti a vykonával nejvyšší vedení policie.
V prvé polovině 50. let leželo těžiště státní správy v krajích. Reformou v roce 1855 bylo ovšem postavení krajských úřadů oslabeno a to jak vůči okresním úřadům, tak i ve vztahu k zemským místodržitelstvím.
Nejnižší článek politické správy představovaly okresy. Správu zde vykonávala okresní hejtmanství, v čele s okresním hejtmanem.