V ochraně lesů je využívána řada přípravků sloužících ke kontrole, prevenci a obraně proti škůdcům. Patří sem nejen pesticidy (= biocidy), ale i feromony a chemické látky zlepšující vlastnosti komerčně dodávaných prostředků, popř. signalizující ošetření apod. Často jsou přiřazovány také repelenty. Je tedy patrné, že pod pojmem "chemická ochrana" - tak jak je obecně chápána - není možno spatřovat jen používání pesticidů. Biocidy, častěji označované jako pesticidy, však bezesporu tvoří nejpočetnější skupinu přípravků. Mohou to být jak : - látky přírodní (např. pyrethrea - skupina 6 insekticidně účinných látek z afrických kopretin Pyrethrum cinearariaefolium), tak - synteticky vyrobené látky stejného chemického složení jako látky přírodní, či - syntetizované látky s biocidním účinkem, které jsou přírodě neznámé.
I když se snažíme používání biocidů minimalizovat, jsou mnohdy v podstatě poslední a jedinou možností jak zachránit cílové rostliny či produkty. Vzhledem k jejich biocidním účinkům na poměrně širokou škálu (obvykle celou skupinu) organismů, je téměř každý pesticidní zásah velmi citelným zásahem do biocenózy. Zásah postihuje nejen druh, jehož abundanci chceme snížit, ale i širokou škálu necílových organismů (predátory, parasitoidy, jiné /indiferentní/ fytofágy, půdní floru a faunu atd.).
Jak vlastní pesticidy, tak někdy i látky vznikající při jejich degradaci mohou velmi výrazným způsobem zasáhnout do biodiversity společenstva. Neuvážené provedené herbicidní zásahy mohou navíc vést i ke změně v mikroklimatu, zvýšenému nebezpečí vodní i větrné erose a k nástupu ještě agresivnějších druhů rostlin. Tato nebezpečí ještě zvyšuje neprofesionální aplikace. Některé pesticidy jsou navíc nebezpečné i pro vodní zdroje a zdraví člověka. Pesticidy je proto třeba používat velmi opatrně a jen se znalostí všech jejich vlastností a možných důsledků, včetně ovlivnění zdraví člověka. Typickým příkladem jsou např. změny druhového spektra rostlin po aplikaci některých herbicidů, kdy např. po simazinu dochází k invazi svlačce , mechů a pod.. Ve srovnání se zemědělstvím se pesticidy v lesním hospodářství používají pouze na malém zlomku rozlohy lesů a ne příliš často. Lesní porosty mají ve vyšší míře zachovanou biodiverzitu, takže k zvýšenému výskytu škodlivých činitelů dochází pouze pomístně a občas, na rozdíl od zemědělských pozemků, které jsou ošetřovány většinou vícekrát za sezónu. Nemělo by to vést ale k podcenění možných následků chemizace, zejména proto, že lesní porosty představují poslední, relativně nejméně narušené biocenózy, přispívající k ekologické stabilitě krajiny