Český masiv Území je rozděleno do bloků - ker. Základní zlomový systém ČM má 3 směry (viz také mapa): 1. Sudetský směr (SZ-JV) - Jáchymovský zlom, Sázavský zlom, … 2. Krušnohorský směr (JZ-SV) - Litoměřický zlom, zlom Červenohorského sedla, zlom Boskovické brázdy,… 3. Jizerský směr (S-J) - Jizerský zlom, Blanická brázda,… ⇒ kerná stavba (viz také mapa) , členění na bloky. ČM má kosočtverečný tvar a zasahuje i za hranice (na SZ - Durynský les v Německu (nadm. výška do 980 m n.m.); na J (Novohradské hory) se noří pod třetihorní a kvartérní sedimenty v Rakousku (údolí Dunaje), kde jím Dunaj vytváří průlomová údolí. Vývoj Českého masivu Prvohory 5(?) strukturních pater podle tektogenezí: - moldanubické patro (moldanubická tektogeneze ⇒ vltavsko-dunajská geosynklinála: Český a Bavorský les, Šumava, Českomoravská vrchovina) - k povrchu pronikají žulové horniny a metamorfují se. Zbytek Českého masivu zalit mořem (sopečná činnost na dně). - assyntské patro (assyntská tektogeneze) - vyvrásnění Slavkovského lesa, Domažlicka, Krušných a Orlických hor ⇒ horský předěl mezi oblastí sasko-durynskou a barrandiensko-chrudimskou - kaledonské patro (kaledonská tektogeneze) - ústup moře, vrásnění opět postihlo oblast Západních Sudet (totéž co při assyntské tektogenezi). - variské (hercynské) patro (variská tektogeneze: devon - karbon) - území Českého masivu stmeleno v jediný blok, metamorfóza hornin, pronikání žulových těles k povrchu (17 plutonů, např. nejrozsáhlejší Středočeský pluton, Smrčinský pluton, Krkonošsko-jizerský pluton, Žulovský pluton atd.) ⇒ vyklenutí povrchu. Od dob variského vrásnění probíhá denudace (zarovnávání povrchu). V depresích vznikají sladkovodní pánve ⇒ černouhelná sedimentace (karbon - perm), pánve vytvářejí oblouk: plzeňská, kladenská (rakovnicko-kladenská), drobné pánve v Podkrkonoší, žacléřsko-wałbrzyšská (těžba uhlí ve Svatoňovicích ⇒ též název žacléřsko-svatoňovická; oblast Žacléře se táhne od Vraní hory na Trutnovsku až po východ Krkonoš), ostravská pánev (součást hornoslezské pánve).