Na počátku stojí jako prazáklad všeho dalšího vývoje mohutná orální kultura starověkých rituálních mystérií, ukotvená tradice recitujících rapsodů a charismatických homérovských starců, kteří promlouvají k řecké obci, a promyšlené pěstění krásy mluveného slova v amfiteátrech řeckého divadla. Na konci této jedné epochy konstituovaný a detailně strukturovaný obor, který se může opřít na straně jedné o ucelené teorie rozpracované v řadě učebnic a na straně druhé o celou řadu příkladů mistrovských projevů opravdových řečnických osobností. I ve starověkém světě stojí na počátku slovo, slovo vzývané a magické, opěvované a zatracované, slovo jednající. A tak není divu, že v antickém světě se pro lidského tvora užívalo označení homo loquens, tedy člověk mluvící.