- kniha vyšla poprvé v New Yorku, v r. 1907 - přichází v novém filosofickém, společenském a kulturním kontextu - W.J. - nar. 1842 v New Yorku - zemřel v srpnu 1910 - Vůdčí osobnost americké filosofie na přelomu 19. a 20. století - Jeden z tvůrců pragmatismu a zároveň zakladatel moderní psychologie náboženství - Jeho otec se zabýval teologií a náboženskou mystikou - Jeho bratr jeden z nejvýznamnějších amerických prozaiků - W.J. - všestranná osobnost - kosmopolitní kulturní vzdělání, žil v Evropě - Chtěl se věnovat malířství - měl talent - Studoval lékařství, vyučoval na Harvardu anatomii a fyziologii a pak psychologii - Pronesl „První přednášku ve svém životě kterou jsem slyšel o psychologii, jsem pronesl já sám“ - V r. 1880 jmenován odborným asistentem v oboru filosofie, pak působil jako řádný profesor filosofie a psycholoie na Harvardské univerzitě. - V jednom ze svých děl pronesl „Nepláčeme protože cítíme lítost, nýbrž cítíme lítost, protože pláčeme“ - tvrdil, že city jsou následky tělesných procesů - Průkopnický význam měla jeho charakteristika samotného procesu myšlení, které se vyznačuje těmito podstatnými rysy: 1. veškeré myšlení směřuje k tomu, aby bylo součástí osobního vědomí. 2. v rámci každého osobního vědomí vždy dochází k proměnám myšlení. 3. v rámci každého osobního vědomí má myšlení zřejmý kontinuální charakter. = vědomí je tedy proměnlivé, vyznačuje se jak stavy změny, tak i kontinuitou. - Vědomí má jak své ohnisko, tak i ohraničení, a z toho důvodu je schopno postihnout proud představ