1. kapitola - Přiřazování znaků. Kódy a systémy. Komunikace
- Přiřazování - svět, v němž se pohybujeme my lidé, ale dokonce i další živí tvorové, je plný znaků, např. ptáci vymezují svoje teritoria zpěvem, dopraní značky nás orientují v pohybu po městě i krajině = nabývaní významu - Pojmenování - jméno, má-li plnit svou úlohu, je jedinečné a tuto jedinečnost zdůrazňuje. Označení naopak zařazuje svého nositele do určitého druhu. - Označování - kabelizace - mělo, má a bude mít své důsledky. Označení obsahuje také hodnocení. Vytváří tedy model skutečnosti.
- Ukazování - chceme-li se domlouvat pomocí jmen nebo označení, předpokládáme, že ten, s kým komunikujeme, je uživatelem stejného systému znaků jako my. Pokud ne, můžeme využít ukazování (např. Toto a dvakrát!). Značit, označovat, vyjadřovat, případně vypovídat - to jsou životně důležité aktivity, jejichž sémiotikou povahu je třeba si uvědomit. - Kódy - přiřazování znaků má svá pravidla. Těmto pravidlům říkáme kódy. Jsou kódy dané přirozeně a kódy umělé. Neverbální kódy nutí např. dodržovat určité vzdálenosti v rozhovoru. Pro označení „kód“ se asi rozhodneme tam, kde je přiřazení spíše jednoznačné a není velmi rozsáhlé; u přiřazení, v jejichž rámci můžeme pozorovat jednoznačné a méně jednoznačné, nebo dokonce neurčité případy, budeme asi spíše uvažovat o systémech. - Stupnice kódů podle Umberta Eca, od přírodních ke kulturním (zoosémiotika,…, hudební kódy, …, přirozená řeč,…, rétorika)