Skripta: Skripta ku předmětu Úvod do psychologie

1. STRUČNÝ VÝVOJ PSYCHOLOGICKÝCH NÁZORŮ
V této kapitole nahlédneme do dějin vývoje názorů na psychologii od přírodně žijících národů, přes poznatky starověkých kultur (Egypt, Indie, Čína), pozornost budeme věnovat starořeckým myslitelům. Pak se dotkneme psychologických názorů v mysticismu a křesťanství. Přes tradice racionalismu, asocianismus, empirismus, psychologii bez duše, německý romantismus, vliv Darwinovy vývojové teorie, poznatky neurofyziologie vstoupíme společně na práh vzniku psychologie jako vědeckého oboru. Zde se již budou profilovat jednotlivé směry v psychologii: psychoanalýza, behaviorismus, tvarová psychologie, humanistická psychologie, transpersonální psychologie, kognitivistická psychologie.
1. 1. Psychologické názory přírodně žijících národů
Otázky po zdroji života, smyslu bytí, štěstí, zaměstnávaly myšlení lidí od nejstarších dob. V rámci animistických pojetí světa, které byly patrně historicky nejpůvodnější formou přirozených náboženství, vznikají první „teorie“ duševního života člověka. Zcela určitě ve srovnání s dnešní dobou se nám může jevit jejich poznání nedokonalé. Antropolog E. B. Taylor se zabýval psychologií přírodně žijících národů. Východisky jsou zde otázky, co je to život, smrt, spánek, mdloba. Život tyto národy spojovaly s přítomností něčeho, co tělo oživuje. Tento činitel se zároveň vytrácí tehdy, jestliže člověk přestává dýchat a zemře (představa dechové duše). Neztrácí se však zcela - existuje dál ve snech a představách osob, které zemřelého znaly - jako jeho obraz (představa stínové duše). Člověk, který ztratil vědomí a pak jej opětovně nabyl, byl pojímán jako osoba, která na chvíli zemřela. Dechové a stínové duši byly přisuzovány atributy nesmrtelnosti, nehmotnosti či jemné hmotnosti a nezávislosti na těle. Duše v těle člověka jen přebývá jako nositelka života (patří k němu funkce vnímání, myšlení, cítění, jednání, neboť mrví lidé se nehýbou, necítí).