Politická geografie1 je jednou ze speciálních politologických disciplin. Chápeme ji především jako vědní obor, který se ve velmi širokém záběru zabývá procesy, jež vytvářejí národy a státy ve vazbě na geografické prostředí. Díky tomu má politická geografie zároveň charakter disciplíny přírodovědecké (součást sociální geografie) i společenskovědní (součást politologie a mezinárodních vztahů). Hraniční charakter umožňuje vhodným způsobem zkombinovat výsledky přírodovědeckého výzkumu se společenskovědní interpretací. Dnes je politická geografie (opět) považována za důležitou a nedílnou složku politické vědy, neboť se zřetelně ukazuje, že, jak tvrdí americký politolog John Ruggie: „nejzákladnějším atributem jakéhokoli vládního (politického) systému je legitimní ovládání určitého prostoru“. I když je pro politickou geografii prioritní teritorium, nemůže nevidět a nevěnovat se (byť v omezeném rozsahu) i činnost aktérů, kteří v rámci zkoumaného území působí. Těmito aktéry jsou lidé (národy), respektive specifické instituce a organizace, které si pro takovéto účely vytvořili. Obecně tyto aktéry můžeme shrnout pod označení „politická sféra“, která v dnešní době poskytuje snad nejvíce informací o tom, jak jednotlivé státy (obecně jakékoli lidské společenství) fungují. Političtí činitelé, jako jsou například členové vlády, poslanci, politické strany či nátlakové skupiny mají (většinou) vliv na celý stát, usměrňují ekonomický, sociální i kulturní život ve svých zemích. Způsob, jakým jsou vybíráni a jakým pak vládnou, odhaluje podstatu a formu politického uspořádání. Takové faktory jednoznačně mají teritoriální vyjádření. Tím se z prostoru (můžeme hovořit o tzv. horizontální úrovni) dostáváme do sféry společenské a politické (vertikální úroveň)