1.Pojem ústavního práva. + Pojetí státu, jeho pojmové znaky. Ústavní právo je odvětvím práva, které se zabývá ústavou a vykládá ji. Předmět ústavního práva tedy závisí na vymezení toho, co je ústava. Rozumí se jím především zákon, který je takto označený a obsahuje soubor norem nejvyšší právní síly(ústavní zákon, ústavní listina, základní zákon, konstituce). Soubor těchto právních norem nejvyšší právní síly může být obsažen v jednom právním předpise - ústava monolegální, může však být obsažen i ve více právních předpisech - ústava polylegální. Tento soubor ústavních předpisů=ústavní řád,ústavní pořádek,atd.=ústava státu. Z hlediska obsahu norem upravujících určité vztahy se ústavou rozumí úprava základních vztahů ve státě. Ústavou se tyto základní vztahy konstituují (konstituce). Z toho hlediska má každý stát ústavu. Kritériem takového pojetí ústavy je jakou materií určité předpisy upravují, nikoliv jako právní formou se tak děje. Na rozdíl od ústavy ve formálním smyslu v prvém případě, jde o ústavu v materiálním smyslu. Ústava=základní řád, podle něhož se tvoří státní vůle a uplatňuje se státní moc, stanoví se pravidla pro tvorbu a vydávání obecně závazných aktů státu (zákonů a jiných právních předpisů) a pro jejich vynucování orgány správními, soudními i jinými,Ústava je zpravidla psaná,může být tvořena i nepsanými normami. (britské ústavní právo). Pro ústavní právo jsou významné obecné či zobecňující poznatky o státě , jimiž se zabývá obecná (všeobecná) státověda. I pojem státověda se vyvíjel. V určitém všeobecném (universálním pojetí ) existuje řada přístupů k vymezení pojmu ústavní právo : a) Ústavní právo vyjadřuje určitou politickou organizaci společnosti, strukturu mocenských prostředků, organizaci veřejné moci. Je v tomto smyslu vyjádřením představ politické reprezentace o žádoucí organizaci vztahů a o jejich setrvačnosti v perspektivě - hledisko politické. b) Ústavní právo je spjato s moderní státností. Vzniká s revolučním vývojem. Vyjadřuje svobodu individua, jeho rovnoprávnost , zdroj moci a podíl na jejím výkonu - hledisko historicko-genetické. c) Předmětem tohoto druhu práva jsou vztahy vznikající při výkonu státní moci, zabývající e strukturou státní moci, vůlí státu poskytnutého prostoru pro činnost individua. V této podobě je pojímáno jako právo státní, výrazně založené na učení o státu - hledisko etatistické. d) Předmětem ústavního práva jsou právní vztahy, upravené normami ústavy, jim na roveň postaveným nebo na ústavu bezprostředně navazujícím - hledisko normativně právní. e) Ústavní právo je soustava právních norem konkrétní země, které upravují postavení člověka ve společnosti a státu, základy společenského zřízení, základy organizace a činnosti systému státních orgánů a taktéž orgánů samosprávy - hledisko věcně - předmětové.