Řím v době královské -počátky: období temné, prameny málo zdokumentované období od 8. do 5.st.přnl. -v čele králové (reges) -je známá pouze z římské národní tradice, jež byla zdokumentována s odstupem pěti století řeckými historiky (Titus Livius) - směs pravd, polopravd, mýtů -dřívější dějepisectví bylo důvěřivé, s kritikou tohoto období přichází 18. a 19.st., ve 20.st. hyperkriticismus z pramenů vyplývá -společnost rodová - rod je základní organizační jednotkou společnosti, příslušnost k rodu určuje postavení ve společenské hierarchii - rod je kolektivním subjektem držby nemovitého majetku -curia - vyšší organizační jednotka, vznikající seskupením příbuzným rodům k cílům vojenským, náboženským, politickým -10 rodů, v čele stál curio -tribus = tvořen deseti kuriemi -spojením tří latinských kmenů vznikl populus Romanus -organizační výstavba rodové společnosti: -lidová shromáždění - nejvyšší orgány, rozhodovala o všech významných problémech (hlavně o válce a míru, přijímání nových občanů,…) -organizace podle kurií - comitia curiata (shromáždění kurijní) - kurie vystupovaly jako hlasovací jednotky, každá jeden hlas, ten vyhlašoval curio -rozhodovala prostá nadpoloviční většina (víc než 15) -shromáždění řídil obvykle král, účastni pouze muži schopni vojenské služby -senát - obsazen náčelníky jednotlivých rodů - funkce poradní a výkonné, podle tradice 300členný -magistráti - volení hodnostáři -hlavně král, magistrii celerum (zvláštní velitelé jízdního vojska), pontifikové (sbor kněží vedoucích správu kultu) -král (rex) -nejde o monarchu, ale o lidový orgán, reprezentuje rodovou společnost, je nejvyšším velitelem, nejvyšším knězem a vrchním soudcem -uvedení do úřadu nejisté, hodnost nedědičná, hlavní slovo měl při jmenování zřejmě lid -auguratio - jmenování krále veleknězem podle vůle bohů se odehrávalo před shromážděními -pontifikové - významná úloha - bděli nad dodržováním obyčejových a zvykových norem (pěstovali primitivní právovědu) - podle tradice vydávali tzv. královské zákony (leges regiae) -za Tarquinia Superba bylo již zákonů tolik, že Papirius sestavil sbírku Ius civile Papirianum (dnes se považuje za podvrh, pořízený někdy za republiky)