Přednášky: Římské právo - poznámky z přednášek - letní semestr
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:92,3 %
- Typ:Přednášky
- Univerzita:Vysoká škola Karlovy Vary
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Právo
- Předmět:Římské právo
- Autor:petr.rajnoha
- Ročník:1. ročník
- Rozsah A4:27 strán
- Zobrazeno:1 746 x
- Stažené:2 x
- Velikost:0,1 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:4969
- Poslední úprava:02.02.2015
1. Úvod do dějin římského práva
Římské právo je právní řád, kterým se Římané řídili v různých dějinných etapách => stále se vyvíjelo. Jeho jednotlivá periodizační období neodpovídají historickým obdobím. Výchozím bodem je založení města Říma (snad roku 753 př.n.l.), naopak koncem je rok 476, kdy zaniká Západořímská říše. Toto ale neplatí v oblasti práva, neboť jeho dějiny se uzavírají teprve právní kompilací císaře Justiniána (529-534).
Právě Corpus iuris civilis císaře Justiniána je přes své mnohé nedostatky nejbohatším zdrojem poznání římského práva. Paradoxem je, že tato sbírka vznikla na východě, později však byla velmi důležitým zdrojem práva i na západě (díky církevnímu právu).
Na přelomu 11. a 12. století bylo nalezeno v Bologni několik Justiniánových zákonů, které vykládá škola glosátorů. Jejím zakladatelem se stal Irnerius. Na západě bylo římské právo stále živé a aktuální. Na východě, v Byzancii, šlo právo dále, Justiniánovy sbírky se brzy staly zapomenutou epizodou.
Vedle středověkého římského práva se formovalo i církevní právo, které vytvořilo jeho protiváhu (Corpus iuris canonici). Shrnutím obou těchto systémů vzniká obojí právo (ius utrumque - dvojice práv nějak souvisejících). I moderní právo se může považovat za následníka římského práva => mnoho institucí z římského práva přešlo do moderní podoby => římské právo je školou právnického myšlení.
Římské právo je právní řád, kterým se Římané řídili v různých dějinných etapách => stále se vyvíjelo. Jeho jednotlivá periodizační období neodpovídají historickým obdobím. Výchozím bodem je založení města Říma (snad roku 753 př.n.l.), naopak koncem je rok 476, kdy zaniká Západořímská říše. Toto ale neplatí v oblasti práva, neboť jeho dějiny se uzavírají teprve právní kompilací císaře Justiniána (529-534).
Právě Corpus iuris civilis císaře Justiniána je přes své mnohé nedostatky nejbohatším zdrojem poznání římského práva. Paradoxem je, že tato sbírka vznikla na východě, později však byla velmi důležitým zdrojem práva i na západě (díky církevnímu právu).
Na přelomu 11. a 12. století bylo nalezeno v Bologni několik Justiniánových zákonů, které vykládá škola glosátorů. Jejím zakladatelem se stal Irnerius. Na západě bylo římské právo stále živé a aktuální. Na východě, v Byzancii, šlo právo dále, Justiniánovy sbírky se brzy staly zapomenutou epizodou.
Vedle středověkého římského práva se formovalo i církevní právo, které vytvořilo jeho protiváhu (Corpus iuris canonici). Shrnutím obou těchto systémů vzniká obojí právo (ius utrumque - dvojice práv nějak souvisejících). I moderní právo se může považovat za následníka římského práva => mnoho institucí z římského práva přešlo do moderní podoby => římské právo je školou právnického myšlení.