Samo označení deviace je zatíženo nesprávnou interpretací slova (vhodnější název je parafilie) i dalšími terminologickými nejasnostmi. Je to například zaměňování sexuální deviace jako poruchy zdraví se sexuální delikvencí jako porušením sociálně-právních norem sexuálního chování. Přetrvávají i nejasnosti v rozlišení deviací a psychické poruchy či choroby. V první části je uvedena klasifikace, která určuje základní východiska definice deviací - přesnější vymezení sexuálních preferencí považované za normální. Normalita sexuálního chování je formou chování ovlivňovanou kulturními normami, které mohou býti zcela rozličně interpretovány z hlediska historického vývoje i z hlediska příslušné kultury. Norma statistická (předpokládá dostatečnou znalost reálného chování obyvatelstva) může být zavádějící. Biologická norma předpokládá takové sexuální chování, které, alespoň potenciálně, vede k reprodukci. (Přitom koncepce párového manželství podle autora neodpovídá ani normě statistické, ani biologické.) Na definici sexuální normality nelze proto zaujímat jakýkoliv jednostranný pohled. Deviantní sexuální chování ještě nemusí nutně signalizovat přítomnost deviace a normální chování ještě není dostačujícím důkazem sexuální normality. Sexuální deviace (parafilie) jsou zahrnuty do sekce poruch osobnosti (Poruchy sexuální preference) a jsou rozdělené na deviace v aktivitě (voyerismus, exhibicionismus, frotérismus, tušérství, patologická sexuální aktivita, agresivní sadismus, sadismus a masochismus a jiné deviace), na deviace v objektu (pedofilie, fetišismus, transvestitismus, jiné deviace v objektu), kombinované a polymorfní a (vzácnější) sexuální deviace u žen. Jednotlivé typy poruch jsou doplněny kazuistikami.