Studijní materiál: Názvosloví organických sloučenin
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:86,2 %
- Typ:Studijní materiál
- Univerzita:Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
- Fakulta:Farmaceutická fakulta
- Kategorie:Přírodní vědy
- Podkategorie:Chemie
- Předmět:Chemie organická
- Studijní obor:Chemie přírodních látek
- Autor:stefan.potocky
- Ročník:3. ročník
- Rozsah A4:47 strán
- Zobrazeno:2 653 x
- Stažené:0 x
- Velikost:0,6 MB
- Formát a přípona:PDF dokument (.pdf)
- Jazyk:český
- ID projektu:5012
- Poslední úprava:09.02.2015
Názvosloví organických sloučenin
Vzhledem k tomu, že v současné době je k dispozici řada příruček, ve kterých je vyčerpávajícím způsobem zpracováno názvosloví organických sloučenin včetně nejnovějších úprav (J. Fikr, J. Kahovec: Názvosloví organické chemie, R. Panico, W. H. Powell and Jean-Claude Richer: Průvodce názvoslovím organických sloučenin), jsou v této kapitole uvedeny pouze hlavní názvoslovné zásady a to v co největší stručnosti. Důraz je zde kladen na základní principy a poněkud stranou jsou ponechány některé záležitosti spíše formálního rázu.
Nejstarší názvosloví, kde sloučeniny byly pojmenovány dle zdroje, ze kterého byly isolovány (kyselina mravenčí, kyselina octová, kyselina jantarová, kyselina vinna) s rozvojem organické chemie zdaleka nedostačovalo již v polovině 19. století a proto bylo již v roce 1892 Názvoslovnou komisí v Ženevě vytvořeno názvosloví racionální, které bylo od té doby mnohokrát upraveno a doplněno, ale jeho principy platí dodnes. Podle tohoto principu je zapotřebí jednoznačně pojmenovat skelet organické molekuly, jehož základem je buď uhlovodík nebo heterocyklus a název sloučeniny pak odvodit nahrazením příslušného počtu atomů vodíku za jiné atomy nebo skupiny použitím předpony nebo přípony.
V současnosti se můžeme setkat též s některými komplikacemi. Přestože některé, dříve používané názvy (zejména triviální) názvoslovná komise nedoporučuje nebo dokonce zakazuje, je dobré je znát. Při čerpání informací ze starších pramenů, např. při vypracování rešerše se totiž těmto starším názvům jen těžko vyhneme.
3.1. Obecné principy
3.1.1. Základní skelety organické molekuly
Základním skeletem organické molekuly je
a) Nasycený nevětvený alifatický uhlovodík nebo jiný hydrid odvozený od atomů N, Si apod.
b) Nasycený alicyklický uhlovodík
c) Aromatický uhlovodík
d) Aromatický nebo maximálně nenasycený heterocyklus
Všechny sloučeniny lze od těchto základních skeletů odvodit tak, že nejdříve podle stanovených pravidel atomy ve skeletu očíslujeme a pak vyznačíme pomocí předpon nebo přípon, ve kterých polohách a jakými substituenty byly nahrazeny atomy H nebo došlo ke vzniku násobných vazeb.
Vzhledem k tomu, že v současné době je k dispozici řada příruček, ve kterých je vyčerpávajícím způsobem zpracováno názvosloví organických sloučenin včetně nejnovějších úprav (J. Fikr, J. Kahovec: Názvosloví organické chemie, R. Panico, W. H. Powell and Jean-Claude Richer: Průvodce názvoslovím organických sloučenin), jsou v této kapitole uvedeny pouze hlavní názvoslovné zásady a to v co největší stručnosti. Důraz je zde kladen na základní principy a poněkud stranou jsou ponechány některé záležitosti spíše formálního rázu.
Nejstarší názvosloví, kde sloučeniny byly pojmenovány dle zdroje, ze kterého byly isolovány (kyselina mravenčí, kyselina octová, kyselina jantarová, kyselina vinna) s rozvojem organické chemie zdaleka nedostačovalo již v polovině 19. století a proto bylo již v roce 1892 Názvoslovnou komisí v Ženevě vytvořeno názvosloví racionální, které bylo od té doby mnohokrát upraveno a doplněno, ale jeho principy platí dodnes. Podle tohoto principu je zapotřebí jednoznačně pojmenovat skelet organické molekuly, jehož základem je buď uhlovodík nebo heterocyklus a název sloučeniny pak odvodit nahrazením příslušného počtu atomů vodíku za jiné atomy nebo skupiny použitím předpony nebo přípony.
V současnosti se můžeme setkat též s některými komplikacemi. Přestože některé, dříve používané názvy (zejména triviální) názvoslovná komise nedoporučuje nebo dokonce zakazuje, je dobré je znát. Při čerpání informací ze starších pramenů, např. při vypracování rešerše se totiž těmto starším názvům jen těžko vyhneme.
3.1. Obecné principy
3.1.1. Základní skelety organické molekuly
Základním skeletem organické molekuly je
a) Nasycený nevětvený alifatický uhlovodík nebo jiný hydrid odvozený od atomů N, Si apod.
b) Nasycený alicyklický uhlovodík
c) Aromatický uhlovodík
d) Aromatický nebo maximálně nenasycený heterocyklus
Všechny sloučeniny lze od těchto základních skeletů odvodit tak, že nejdříve podle stanovených pravidel atomy ve skeletu očíslujeme a pak vyznačíme pomocí předpon nebo přípon, ve kterých polohách a jakými substituenty byly nahrazeny atomy H nebo došlo ke vzniku násobných vazeb.
Klíčová slova: